NALU - Jahody

15. ledna 2016 v 21:49 | Karin |  nalu-povídky
KONEČNĚ POVÍDKA PRO VÁS!!!!!! Samozřejmě s NALU tématikou ;). Omlouvám se, pokud se vám nelíbí děj... bude chvíli trvat, než si opět zvyknu začít psát na tohle téma.

leduji, jak za oknem padá déšť. V ruce svírám hrníček čaje a snažím se, aby mi deka nesklouzla zpátky na postel.
"Už je to týden, co odešel." Zavzpomínám na jeho vlasy v barvě sakury a jeho úsměvem, když mi řekl v cechu, že musí jít na misi sám s Happym. Nemohla jsem v tu dobu dělat nic jiného, než souhlasit, i přes ten fakt, že jsem chtěla jít s ním. Nevím, na jak dlouho bude ještě pryč. Proto ho vyhlížím z okna. Každou noc, když jdu spát, tajně doufám, že mi vletí oknem a řekne moje jméno se smíchem. Není to tak dávno, co jsem si uvědomila, co k němu cítím, ale je to pouze jednostranné.
Vstanu z parapetu s povzdechem.
"Měla bych už vyrazit do cechu." Levi-chan se u mě včera stavila a řekla, že slaví narozeniny Miry. Nejsem ten tip, který by vynechal něco takového. Už jen ze slušnosti.
Vezmu dárek ze stolu, spolu s klíčema od bran a vyrazím mokrou ulicí, schovaná pod deštníkem. Boty mi čvachtají při každém kroku po mokrých kostkách, zalitých vodou. Je už trochu zima. Ne všat taková, abych začala nosit bundu. Teď by se hodil Natsu s jeho ohněm nebo šálou. Vždycky je okolo něj krásné teplo. Trochu mi to chybí. Kdypak se asi vrátí?
"Ach, konečně jsi tady, Lucy." Pozdraví mě Gray s Juvií za zády, která mě hypnostizuje pohledem.
"Ahoj. Kde je Mira?" Zeptám se hned. Dneska totiž nemám zájem ho vidět v šortkách.
Chvílí zapřemýšlí.
"Myslím, že šla před chvílí do kuchyně dodělat nějaké zákusky."
"Dobře. Arigato, Grayi."
Rozejdu se směrem ke kuchyni a po cestě zdravím známé tváře, které se na mě usmívají nebo mi mávají na přivítanou. Všude je živo. Všude se tancuje nebo pere. Gajeela, zpívajícího na jevišti, všichni ignorují. I já se trochu snažím. Jen Levi se na něj pořád dívá zasněně. I slepý by poznal, že ho má ráda. Škoda jen, že tu není Happy, aby to řekl nahlas, tak, jak to dělává.
"Miro, jsi tady?" Zeptám se ve dveřích, když je otevírám.
"Oh, Lucy, právě v čas." Mira zdobí dortíčky bílou polevou.
"Potřebuješ něco?"
"No, abych pravdu řekla, zapomněla jsem koupit jahody na dort. Bez nich není hotový a já tu mám plno práce. Mohla by jsi prosím pro ně zajít na trh? Moc by jsi mi tím pomohla."
"Žádný problém, nech to na mě."
Mira se na mě usměje.
"Děkuji."
Opětuji jí úsměv a odejdu směrem k trhu, kde na mě čekají jahody. Venku pořád prší. No, jak taky jinak, když jsem tu byla před pěti minutami. Tržiště je dneska liduprázdné a prodavači jen čekají na jejich další zákazníky. Když projdu kolem já, hned zpozorní a začnou mě lákat k sobě. Já je ale odmítám nebo říkám, že se stavím později, co nejmilejším hlasem. Předci jen sleva, je sleva. Čím levnější, tím lepší.
"Dobrý den, mohla bych prosit dva košíky jahod?"
"Hned to bude, Lucy." Starý prodavač na mě mrkne a já jen radostně přikývnu. Zdejší lidé jsou vážně milý a když je navštěvujete často, máte jisté privilegia. Počínaje slevami a končíce speciálními zísilkami. Bohužel, díky Natsuovi, který níčí stánky jeden za druhým, se mi dost kontaktů spřetrhalo a dávajími věci za plnou cenu. Bohužel.
Stařeček mi podá jahody, které tak tak poberu.
"Děkuji a čekejte mě zase za dva dny."
"Samozřejmě, jsite naše nejmilejší zákaznice... Hmmm..."
"Děje se něco?"
Stařík se mračí a přemýšlí.
"Abych pravdu řekl, chtěl bych podat do vašeho echu žádost. Někdo totiž v poslední době krade ty nejlepší jahody z mého skladu. A nedaří se mi ho chytnout... Hmmm..."
"Pokud chcete, mohla bych to zařídit i bez žádosti. Díky vám mám pokaždé zásobu těch nejlepších jahod za dobrou cenu. Dlužím vám to."
Muž se na mě překvapeně podívá a pod jeho našedivělým knírkem se mihne šťastný úsměv plný očekávání.
"To bych vám byl zavázaný. Opravdu by jste mi ulevila od téhle těžkosti. Už jsem totiž díky němu skoro no mizině."
"Nebojte, já to zařídím. Kdy si myslíte, že se objeví a kde?"
"No, chodí hlavně k večeru po západu slunce. Bydlím na konci města u lesa. Vede tam přímo tahle cesta." Ukáže na postranní cestu za jeho stánkem.
Přikývnu.
"Dobře, nechte to na mě. Ale chci za to extra nejlepší jahody, co máte."
"To je samozřejmost."
Oslava proběhla v plné živosti. Ani jednu chvíli jsem se nenudila a scénky, které Mistr předvedl, byly opravdu vtipné. Hlavně to, jak předváděl mrože hůlhami. Už to byla doba, co jsem byla s ostatními a tak se bavila a nasmála.
Bohužel jsem se musela s ostatními rozloučit, když už bylo načase splnit můj slib.
"Vážně už musíš jít?" Wendy s Charlie si dali trochu alkoholu, který jim někdo podstrčil. Trochu se motají.
"Gomen, ale něco musím zařídit. Potom si zajdeme do lázní, dobře?"
"Hai."
Odejdu z cechu do západu slunce, který barví nebe do žluté, oranžové, červené, i růžové barvy.
"Po dešti je vždycky duha, co?"
Obchodník říkal pravdu. Na konci ukázané cesty stojí malý domek, porostlý popínavými rostlinami. Hned před ním jsou zasazené několik řádků jahod. Je zvláštní, že rostou teď na přelomu léta a podzimu. Ale on měl jahody i v zimě. Musí to být zvláštní druh nebo tak něco.
"Zvláštní, říkal, že dneska nebude doma."
Za okny svítí tlumené oranžové světlo, ve kterým se hýbá stín. Připravím si pro jistotu klíč. Může to být předci jen ten zloděj. Pokud ano, musím být připravená.
Rychle otevřu dveře a ihned oněmním. Po podlaze jsou všude svíčky, které utváří kruh, ve kterém sedí Natsu na dece.
"Co- co tu-?"
Usměje se na mě.
"Hoj, Lucy."
Omámeně stojím ve dveřích a čekám na větší vysvětlení.
"Nestůj tam tak a pojď sem." Napomene mě a poklepe na místo vedle něj.
Když si sednu, začnu se vzpamatovávat z překvapení.
"Proč jsi tady? Neříkej mi, že to ty tu kradeš jahody!"
"Hi hi hi, možná." Zasměje se.
"Mooo, ty se vážně nezměníš."
Teprve až teď si všimnu, že ten dům je vlastně pouhá zřícenina. Ve stropu je díra, přes kterou se dá dívat na hvězdy a částečně i větve stromů okolo. Je to opravdu krása. A pociťuji i zvláštní úlevu. Jsem ráda, že je zpátky.
"Lucy," Zabručím na znamení, že poslouchám ale přesto z nespustím oči z hvězd. "víš, ve skutečnosti jsem nešel na misi." Podívám se na něj. "Tak kde jsi tedy byl?"
Usměje se lehce na mě. Jeho ruka mě najednou spočine na tváře a začne mě hladit.
"Chyběla jsi mi." Řekne potichu, až mě to zarazí. Z jeho tónu mi naskočí husí kůže.
"Natsu?"
Cítím, jak se začervenám, když pohlédnu do jeho tmavých očí, ve kterých se odráží můj obličej.
Jeho tvář se začne výc přibližovat ke mě a já se nezmůžu ani na jediný pohyb když se jeho rty dotknou mých. Projede mnou šok. Moje ruce vystřelí k jeho hrudi a snaží se ho odtáhnout, ale on mě svalý na zem.
"Nats-" Snažím se ho zastavit, ale nejde to. Nenasytně mě líbá a div se mezi tím stihnu nadechnout. Když mě konečně nechá se trochu víc nadechnout, vím, že jsem rudá jako rajče.
"Lucy..." Pošeptá moje jméno tak, že mi začne tlouct srdce ještě rychleji.
Začne mě znovu líbat, ale už mu neodporuji. Zapojím se taky do té změti doteků a hledajícím rtům.

Tohle mi celý ten týden chybělo. Jeho teplo, které cítím celým tělem...

KONEC

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 shiora shiora | 16. ledna 2016 v 11:27 | Reagovat

Krásna poviedka :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama