5.část NALU- Mise nebo příležitost?

21. srpna 2015 v 22:57 | Karin |  nalu-povídky
POZOR!!! Tato část je trochu víc... no, "lechtivá". Takže jen na své vlastní nebezpčí :DDDD. Kdybych tu stejně napsala věkové omezení, tak by na to nikdo nebral ohledy. Já vás znám ;) :D. Dneska jen krátce... nemám moc času ;D




Červenám se i za ušima a snažím se koukat jinam, než na Natsuovu odhalenou a svalnatou hruď.
Lucy: Slez ze mě ...
Momentálně prosím v hlavě, aby nikdo nevešel do lázní a nás neuviděl. Místo toho, aby Natsu ze mě slezl, skloní se ke mě a začne mi očichávat vlasy u ucha. Ruce mi vyletí na jeho hruď a začnu ho odstrkávat. Je ale silnější.
Lucy: N- Natsu, co to děláš? ... Nech ... toho ...!
Trochu mě kousne do ucha a z mé pusy se ozve slabí výkřik.
Natsu: Krásně voníš, Lucy. Chutnáš jako jahody.
Dech se mi zatají. Slzy mám na krajíčku, když mě znovu jemně kousne do druhého ucha. Pořád se snažím ho odstrčit, ale zrazuje mě moje vlastní síla. Jeho doteky mě přivádí do rozkoše. Nemluvě o jeho malých kousnutích nebo když mi trochu olízne slzy z očí a sám se potom olízne, jako by mu chutnaly. Jsem červená od ucha k uchu. Z mé pusy unikají vzlyky, když klesá pořád níž a níž po mé kůži. Kdo by čekal, že bude takový? Celá se třesu.
Natsu: Nechci, aby jsi mi odešla pryč.
Řekne, když je pod mou šíjí a já celá ztuhnu, když se opět zaboří do mé kůže jeho tesáky. Hlavou mi na chvíli proběhne otázka: Co tím myslí? Ale hned zmizí a opět jí naplní rozkoš z jeho polibků a dotyků. Jeho ruka stiskne moje prso a já vyjeknu. Ucítím, jak se Natsu pousměje.
Lucy: ... Natsu ...
Řeknu ve chvíli, kdy svůj obličej vrátí zpátky k mému a začneme se líbat. Jeho polibky jsou drsné a plné nekontrolovatelného chtíče. Ale já také nejsem pozadu. Jeho polibky opětuji, ale ne tak dravě, jako on. Podlaha pode mnou je tvrdá, ale snažím se to nevnímat a jen se poddat chtíči po jeho těle. Kde se tenhle pocit ale bere? Nikdy jsem ho nebrala jako něco víc, než kamaráda, i když jsem jednu chvíli o něm trochu víc přemýšlela. Ale tohle je něco víc, než jsem si myslela.
Lucy: Natsu, někdo může přijít ...
Natsu mě ale nevnímá a umlčí mě dalšími polibky, ve kterých mě občas kousne do rtu.
Natsu: Přesuneme se jinam.
Pousměji se a přikývnu. Během polibků, ze mě sleze a vezme do náruče, která mě vyhoupne nahoru, aby mě mohl nést jako princeznu. Já se zaháknu rukama za jeho krk. Rozejde se se mnou směrem k šatnám. Ale ani na chvíli nenechá moje rty na pokoji. Když už stojíme u košíku, kde jsme nechali věci, tak mě pustí na zem.
Natsu: Mám ti pomoct?
Lucy: N- ne. Zvládnu to sama ...
Usměje se na mě s červenými líčky a já mu úsměv s radostí oplatím. Pořád mám místa, kdy mě líbal, v jednom ohni. Jako by se jeho oheň propálil pod mojí kůži. Ale je to příjemné. Rychle se oblékneme a vrazíme spolu směrem k našemu hotelu. Já jsem uvězněná pod jeho rukou, která mi spočívá na ramenech. Nebereme v potaz, že se na nás kolemjdoucí občas křivě podívají. Všímáme si jen nás dvou. Já jeho doteku a on mého smíchu nad jeho rudýma lícemi. Když dojdeme do našeho pokoje, položí mě Natsu na postel a začne ze mě sundávat rychle oblečení a já je sundávám z něj. A než se nadějeme, opět navazujeme tam, kde jsme přestaly. Jen bez ručníků. Jeho tělo spočívá na mém a moje ruce ohmatávají jeho páteř od spodu nahoru. Máš doopravdy široká ramena. Jeho ruce mi prohrabují opatrně vlasy. Připadám si, jako bych dělala adrenalinoví sport. Srdce mi tluče o závod a zatajuji dech.
Natsu: Nikam nepůjdeš, že ne?
Zeptá se mě po chvíli a obejmu ho.
Lucy: Půjdu jenom tam, kam půjdeš ty. Slibuju.
Pevně mě obejme. Silněji než já jeho. pořád nechápu, co říká, ale nikam bych nešla. Ne bez něj.

Po 3 hodině odpoledne ...

Z pohledu Natsua:

Lucy nakonec usnula. Ležíme vedle sebe a já si hraju s pramenem jejích vlasů. Přijde mi krásnější, než kdykoliv předtím. Ve vlasech má pořád trochu prachu, ale to nijak nevadí. Usmívá se i když spí. Jsem za to rád. Její úsměv je pro mě důležitý. Dodává mi odvahu jít dál. Je tu sice klišé, ale je to tak.
Natsu: Půjdu jenom tam, kam půjdeš ty... jo?
Neubráním se spokojenému úsměvu. Takhle, kdyby to zůstalo, byl bych spokojený. Jen ona a já. Jen by to chtělo dům někde v horách nebo v lese, kde by nás nikdo nerušil. Kdo ví, možná jednou.

←previous next→

-POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ-


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 shiora shiora | Web | 29. srpna 2015 v 22:37 | Reagovat

Už sa teším na pokračovanie :3

2 nellykyrova nellykyrova | E-mail | 13. září 2015 v 10:18 | Reagovat

už se těším na další díl :33

3 Alida Alida | Web | 14. září 2015 v 18:34 | Reagovat

Moc se těším na další :D

4 Anonimka Anonimka | E-mail | 15. září 2015 v 17:32 | Reagovat

Kedy bude ďalší diel?

5 Mugiwara Karin Mugiwara Karin | 15. září 2015 v 17:56 | Reagovat

[4]: V poslední době nemám moc času, takže ho začnu psát až v neděli. Omlouvám se za čekání.

6 Anonimka Anonimka | E-mail | 16. září 2015 v 15:51 | Reagovat

Nevadí :D.už sa neviem dočkať nedele :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama