3.část NALU- Mise nebo příležitost?

2. srpna 2015 v 22:05 | Karin |  nalu-povídky
Ahoj všichni :D. Mám tu pro Vás další povídku ;). Užijte ti krásné čtení :D


Z pohledu Natsua...

Lucy: Takže je to tak. Doopravdy s tímhle místem je něco divného ... Hmmm...
Blondýnka vstane ze svého místa, naproti mě.
Lucy: Sleduj a uč se.
Malými, ladnými krůčky se vydá k barmanovi, který utírá skleničky. Dělá na něj oči a flirtuje s ním, jako by o něj měla fakt zájem. Ucítím ve vnitř zvláštní pocit. Nelíbí se mi to, že se na něj takhle culí. Navíc to vypadá, že i on o ní má zíjem. Smějí se nad svými slovy, jako by si dělali jen prostou legraci.
Lucy: Ha ha ha, vy jste doopravdy vtipný, pane barmane.
Barman: Vy také, slečinko. Ale v tuhle dobu je to tu pro nováčky nebezpečné. Hlavně pro vás, slečno.
Lucy: Pročpak?
Barman: No, řekněme, že vesnice je rozdělená na dvě skupiny. Ti, kteří se snaží bojovat proti tomu monstru a druhá, která trvá na tom, že když mu budou předkládat oběť, nechá nás na pokoji. Vybírají jen ženy. Takže si prosím dávejte pozor. Hlavně v noční domu.
Lucy: Ooo, aha, dobrá. Moc děkuji. Dám si pozor. Jste velice pozorný.
Vstane ze své barové židličky a sedne si zpátky ke mě.
Lucy: Slyšel jsi to?
Natsu: Jo. Takže alespoň vím, proč je tu cítit tolik krve.

V hotelu...

Z pohledu Lucy ...

Jsme na recepci a Natsu zařizuje pokoj. Doufám jen, že nezařídí houpací sítě, ve kterých leží doma. Nechápu, co je na nich tak ohodlného, když máš ráno obtisky po celých zádech. Když se Natsu vrátí i s k klíčem, začneme hledat pokoj s číslem 13. Už mě začínají bolet zády, tak se těším, až si budu moct chvilku odpočinout.
Natsu: Tady je to, Lucy!
Zavolá na mě od dveří našeho pokoje. Přispěchám k němu a on otevře deveře.
Lucy: To je vtip, že?
Přede mnou vidím jednu manželskou postel. Nikde jinde žádná palanda nebo něco podobného. Natsu vejde do místnosti a ihned se natáhne na postel.
Natsu: Když tě ten barman varoval, tak jsem myslel, že by bylo lepší spát takhle. Stejně jiný pokoj, než tenhle nemají.
Povzdechnu si. V téhle tmě hledat něco dalšího nepřipadá v úvahu. Navíc pochybuji, že je tu někde další. Sednu si na postel vedle ležícího Natsua.
Natsu: Co je? Občas spolu stejně spíme v jedné posteli, ne?
Lucy: TO TY MI POKAŽDÉ, KDYŽ SPÍM, VLEZEŠ DO POSTELE!!
Zakřičím na něj. Promnu si oči. Už jsem vážně unavená a potřebuju se vyspat.
Lucy: Dobře. Ale jen pro teď, janý?
Natsu s šibalským usměvem přikývne. Lehnu si vedle něj na bok, čelem ke zdi a zády k němu. Položím klíče od bran na stůl, přikryju se dekou a zavřu oči. Není tu, kde se převléct, tak budu muset spát takhle. Ucítím, jak si i Natsu vleze pod společnou deku. Ihned je pod ní větší a příjemné teplo.
Lucy: Krásně hřeješ.
Natsu: Aye, sir.
Zaimituje Happyho, který zůstal v cechu s Charlie a Wendy, kvůli Charlieniným narozeninám. Povzdechnu si a ještě nějákouchvíli se koukám na zem a přemýšlím, co zítra uděláme. Natsu mezitím usnul jako první a jeho chrápání je jako škrábání nehtů po tabuli. Schoulím se do klubíčka a zavřu oči. Nevím ani jak, ale i v tom rámusu usnu. Asi proto, že jsem na něj zvyklá ...

Z pohledu Natsua...

Uslyším ránu, která mě probudí ze spánku. V místnosti je tma a nevidím ani na vlastní ruce.
Natsu: Lucy, slyšela jsi to?
Žádná odpověď. Šáhnu vedle sebe s nadějí, že ucítím její přítomnost. Ale nic. Není tu.
Natsu: Lucy?
Vstanu z postele a rozsvítím světlo. Nejsou tu žádné stopy po boji. Že by dostala chuť na půlnoční svačinku? Otevřu dveře od pokoje. Chodba je osvětlená a stejně jako pokoj v normálním stavu. Vejdu potichu do kuchyně.
Natsu: Ani tady není ... kde může být?
Přejdu do chodové haly k recepci. Je tu cítit její pach. Nedávnu tudy prošla. Její vůně směřuje ven. Není tu cítit žádná jiná vůně, která by byla s ní.
Natsu: Sama říkala, že je to venku v noci nebezpečné. To tolik chtěla vidět hvězdy?
Dobelhám se ven před hotel. Všude je klid a cestu prozařují jen slabé ohně v loučích u domů. Rozhlédnu se okolo. V levo jí uvidím. Kráčí si dál do tmy a dál od hotely.
Natsu: Lucy!!!
Zakřičím na ní, ale ona se ani nezastaví.
Natsu: Lucy, stůj!
Doběhnu k ní a vezmu jí za rameno a otočím k sobě. Zarazím se. Její oči jsou prázdné. Jako by pořád spala. Podobají se očím mrtvé ryby. Nic se v nich neodráží. Zatřesu s ní.
Natsu: Hoj, Lucy, prober se!
Zamračí se na mě a odstrčí mojí ruku. Jedním skokem udělá mezi námi prostor.
Natsu: Lucy, prober se!
Vyrazí ke mě a začne na mě útočit. Pěstmi se snaží zasáhnout můj obličej a nohama mi podrazit ty moje. Nevěděl jsem, že má takovou sílu, když nepoužívá hvězdné duchy. Její údery jdou nejdou blokovat sadno. Nemůžu je předvídat.
Natsu: Hoj, Lucy, nech toho!
Křičím na ní. Ani jeden z vesničanů se neodváží rozsvítit světla a ani se na nás ze svých domů byť jen podívat. Nejdounou zahlédnu, jak se z Lucyiných očí řinou slzy. Co se to tu sakra děje?!

-POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ-

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 shiora shiora | Web | 2. srpna 2015 v 22:24 | Reagovat

Začalo to s 13 :D

2 Kaito Kaito | 2. srpna 2015 v 22:31 | Reagovat

Jeee, už chci další kapitolu honeem. x33

3 Mugiwara Karin Mugiwara Karin | 2. srpna 2015 v 22:32 | Reagovat

[1]: První číslo, které mi přišlo no mysl :D

4 Alida Alida | 4. srpna 2015 v 16:32 | Reagovat

Ojeje, jak toto dopadne :D
Těším se na další díl:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama