Srpen 2015

5.část NALU- Mise nebo příležitost?

21. srpna 2015 v 22:57 | Karin |  nalu-povídky
POZOR!!! Tato část je trochu víc... no, "lechtivá". Takže jen na své vlastní nebezpčí :DDDD. Kdybych tu stejně napsala věkové omezení, tak by na to nikdo nebral ohledy. Já vás znám ;) :D. Dneska jen krátce... nemám moc času ;D




Červenám se i za ušima a snažím se koukat jinam, než na Natsuovu odhalenou a svalnatou hruď.
Lucy: Slez ze mě ...
Momentálně prosím v hlavě, aby nikdo nevešel do lázní a nás neuviděl. Místo toho, aby Natsu ze mě slezl, skloní se ke mě a začne mi očichávat vlasy u ucha. Ruce mi vyletí na jeho hruď a začnu ho odstrkávat. Je ale silnější.
Lucy: N- Natsu, co to děláš? ... Nech ... toho ...!
Trochu mě kousne do ucha a z mé pusy se ozve slabí výkřik.
Natsu: Krásně voníš, Lucy. Chutnáš jako jahody.
Dech se mi zatají. Slzy mám na krajíčku, když mě znovu jemně kousne do druhého ucha. Pořád se snažím ho odstrčit, ale zrazuje mě moje vlastní síla. Jeho doteky mě přivádí do rozkoše. Nemluvě o jeho malých kousnutích nebo když mi trochu olízne slzy z očí a sám se potom olízne, jako by mu chutnaly. Jsem červená od ucha k uchu. Z mé pusy unikají vzlyky, když klesá pořád níž a níž po mé kůži. Kdo by čekal, že bude takový? Celá se třesu.
Natsu: Nechci, aby jsi mi odešla pryč.
Řekne, když je pod mou šíjí a já celá ztuhnu, když se opět zaboří do mé kůže jeho tesáky. Hlavou mi na chvíli proběhne otázka: Co tím myslí? Ale hned zmizí a opět jí naplní rozkoš z jeho polibků a dotyků. Jeho ruka stiskne moje prso a já vyjeknu. Ucítím, jak se Natsu pousměje.
Lucy: ... Natsu ...
Řeknu ve chvíli, kdy svůj obličej vrátí zpátky k mému a začneme se líbat. Jeho polibky jsou drsné a plné nekontrolovatelného chtíče. Ale já také nejsem pozadu. Jeho polibky opětuji, ale ne tak dravě, jako on. Podlaha pode mnou je tvrdá, ale snažím se to nevnímat a jen se poddat chtíči po jeho těle. Kde se tenhle pocit ale bere? Nikdy jsem ho nebrala jako něco víc, než kamaráda, i když jsem jednu chvíli o něm trochu víc přemýšlela. Ale tohle je něco víc, než jsem si myslela.
Lucy: Natsu, někdo může přijít ...
Natsu mě ale nevnímá a umlčí mě dalšími polibky, ve kterých mě občas kousne do rtu.
Natsu: Přesuneme se jinam.
Pousměji se a přikývnu. Během polibků, ze mě sleze a vezme do náruče, která mě vyhoupne nahoru, aby mě mohl nést jako princeznu. Já se zaháknu rukama za jeho krk. Rozejde se se mnou směrem k šatnám. Ale ani na chvíli nenechá moje rty na pokoji. Když už stojíme u košíku, kde jsme nechali věci, tak mě pustí na zem.
Natsu: Mám ti pomoct?
Lucy: N- ne. Zvládnu to sama ...
Usměje se na mě s červenými líčky a já mu úsměv s radostí oplatím. Pořád mám místa, kdy mě líbal, v jednom ohni. Jako by se jeho oheň propálil pod mojí kůži. Ale je to příjemné. Rychle se oblékneme a vrazíme spolu směrem k našemu hotelu. Já jsem uvězněná pod jeho rukou, která mi spočívá na ramenech. Nebereme v potaz, že se na nás kolemjdoucí občas křivě podívají. Všímáme si jen nás dvou. Já jeho doteku a on mého smíchu nad jeho rudýma lícemi. Když dojdeme do našeho pokoje, položí mě Natsu na postel a začne ze mě sundávat rychle oblečení a já je sundávám z něj. A než se nadějeme, opět navazujeme tam, kde jsme přestaly. Jen bez ručníků. Jeho tělo spočívá na mém a moje ruce ohmatávají jeho páteř od spodu nahoru. Máš doopravdy široká ramena. Jeho ruce mi prohrabují opatrně vlasy. Připadám si, jako bych dělala adrenalinoví sport. Srdce mi tluče o závod a zatajuji dech.
Natsu: Nikam nepůjdeš, že ne?
Zeptá se mě po chvíli a obejmu ho.
Lucy: Půjdu jenom tam, kam půjdeš ty. Slibuju.
Pevně mě obejme. Silněji než já jeho. pořád nechápu, co říká, ale nikam bych nešla. Ne bez něj.

Po 3 hodině odpoledne ...

Z pohledu Natsua:

Lucy nakonec usnula. Ležíme vedle sebe a já si hraju s pramenem jejích vlasů. Přijde mi krásnější, než kdykoliv předtím. Ve vlasech má pořád trochu prachu, ale to nijak nevadí. Usmívá se i když spí. Jsem za to rád. Její úsměv je pro mě důležitý. Dodává mi odvahu jít dál. Je tu sice klišé, ale je to tak.
Natsu: Půjdu jenom tam, kam půjdeš ty... jo?
Neubráním se spokojenému úsměvu. Takhle, kdyby to zůstalo, byl bych spokojený. Jen ona a já. Jen by to chtělo dům někde v horách nebo v lese, kde by nás nikdo nerušil. Kdo ví, možná jednou.

←previous next→

-POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ-



4.část NALU- Mise nebo příležitost?

13. srpna 2015 v 17:26 | Karin |  nalu-povídky
Ahoj všem :). Po dlouhé době opět pokračování NALU povídky ;). Tentokrát je krátký, ale snad se bude líbit :D

Z pohledu Natsua...

Lucy, jako by nad sebou neměla kontrolu. Vyrazí zase seměrem ke mě a vyrazí mi dech ranou do břicha. Není ale tak silná, aby sem se skácel ani na jedno koleno.
Natsu: Promiň ...
Chytnu jí za ruce a svalím na zem pod sebe, abych jí znemožnil další pohybu.
Natsu: Co to s tebou je, Lucy?!
Snaží se vyroutit z mého sevření. Nechci použít sílu, ale nedává mi na vybranou. Praštím jí do břicha a ona hned upadne do bezvědomí.
Natsu: Promiň, ale nedáváš mi na vybranou, Lucy.
Vezmu si jí na záda a odnesu do hotelu. Pořád nikde nikdo. Je to divný. To se to všechno snaží ignorovat? Vlezu do našeho pokoje a položím jí na postel. Sednu si vedle ní. Jsme celý od prachu. Lucy jen tak leží, jako by se nic nestalo.
Natsu: S touhle vesnicí je něco špatně.
Podívám se na Lucy a odhrnu jí z obličeje neposlušné vlasy, který jí zakrávají zavřené oči. Na tváři se jí objeví úsměv. Pohladím jí po jemně po tváři.
Natsu: Musíme se ujistit, že zase neodejdeš.

Ráno...

Z pohledu Lucy...

Pomlau otevřu oči a chci si je promnout, ale nemůžu.
Lucy: Co to ...
Jednu ruku mám přivázanou prostěradlem k železnému záhlaví postele a druhou mám uvězněnou v Natsuově ruce, která mi ji pevně drží.
Lucy: Co se to tu děje?!
Podívám se na sebe. Jsem celá špinavá od země a prachu. Divím se, že jsem se věčer nevzbudila. Podívám se na Natsua, který v klidu spí opřený vedle mě. Vypadá docela spokojeně.
Lucy: Proč ty?!!! Vypadni ode mě!!!
Skopnu ho dolů z postele a s ránou přistane na podlaze.
Natsu: Au, co to děláš, Lucy...
Zívne si a promne oči, jak by se nic nestalo. Já se pokouším mezitím uvolnit přivázanou ruku.
Lucy: Vysvětli mi, proč jsem přivázaná k posteli! To jsi se tak nudil nebo co?!"
Natsu sklopí pohled k podlaze a podrbe se na růžových vlasech.
Natsu: Myslel jsem si, že to bude sranda.
Přizná mi. Povzdechnu si a konečně ovobodím ruku. Promnu si trochu zčervenalé zápěstí. Vstanu z postele a z tašky si vyndám šampon, mýdlo a čisté oblečení.
Lucy: Vážně úžasný vtip! Jdu se vykoupat. A jak na tebe koukám, ty půjdeš taky.
Přistoupím k němu, chytnu ho za šálu a začnu ho vláčet za sebou s sebou. Začne sebou házet, ale neberu na to ohledy. Naopak si to užívám.
Natsu: Neeee, já nechciii!!!!
Lucy: Nebuď jako malej! Vždyď je to jen koupel.

Před horkými lázněmi...

Lucy: To snad ne...
Dívám se na ceduli. Dnes, z technických důvodů, zavřena ženská i pánská část. Otevřena pouze společná.
Lucy: SI DĚLÁTE SRANDŮ!!!!!!!!!!!!!!!!
Nevěřícně koukám s otevřenou pusou na ceduli. Natsu ke mě přistoupí a šťouchne mě loktem do žeber.
Natsu: Tak, kdo se směje teď?
Začnu se rozhlížet kolem. Nikde nikdo. Chytnu Natsua za ruku.
Natsu: Co to děláš, snad nechceš-
Lucy: Jo. Jdeme do společných!
Začnu se sevlékat v šatně a mezitím se poslala, už svlečeného, Natsua, aby omrkl, jestli tam někdo není. Nejistě okolo sebe obvážu ručník.
Natsu: Nikdo tam není.
Nadskočím. Cítím, že se červenám, ale on taky. Ne však jinak, než obvykle. Asi už je zvyklí. Předci jen mě viděl nahou několikrát. Nemluvě o té události s bránou, kdy jsme zkončili spolu ve zvonu. Už jen při té vzpomínce celá sčervenám.
Lucy: D- dobře. Tak jdeme.
Ihned vklouznu do vody až po bradu, abych nemusela nic ukazovat. On se snažím odvracet pohled, ale pokaždé na mě koutkem oka pohlédne.
Natsu: Je to tu docela pěkné, nemyslíš?
Rozhlédnu se kolem.
Lucy: Jo, to je.
Jsou to jen obyčejné lázně. Nic nového. Z hluoka se nadechnu a zavřu oči. Snažím se vnímat jen to krásné teplo, které mi prostupuje tělem.
Když už je čas, umýt si záda, vystoupíme z vody oba dva. Rukama si držím ručník, aby mi náhodou nespadl. Natsu je těsně vedle mě. Jsem nervozni, ale teplá vody mi pomohla myslet alespoň na něco jiného... Najednou Natsu přede mnou zakopne a svalí se se mnou na zem. Praštím se do hlavy. Když otevřu oči, Natsu se tyčí nade mnou a pozoruje mě. Ihned zaregistruju, že mi ručník sklouzl až k pasu a nechal moji hruď odkrytou. Ihned mi vyjednou ruce a zakryju si prsa.
Lucy: S ... slez ze mě, idiote....


-POKAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ-



New avatar ;)

7. srpna 2015 v 14:09 | Karin |  Ostatní
Ahojky všichni. Odedneška budu mít jiného avatara. Je čas na menší změnu ;). Začnu dělat i na npvém designu, který bude ale ještě nějákou dobu trvat. Jinak, musm říct, že tady v Plzni je na padnutí. Radši nevylézám an z baráku a jen sedím na plovoucí podlaze, která je více méně studená a příjemně chladí :33. Jak prožíváte horko vy? Já ho nesnáším, protože se mi blbě dýchá a bolí mě hlava (v nejhorším případě kolabuji, caž už se taky párkrát stalo). Jinak doufám, že se ty teploty do příštího týdne sníží

MY NEW AVATAR:


3.část NALU- Mise nebo příležitost?

2. srpna 2015 v 22:05 | Karin |  nalu-povídky
Ahoj všichni :D. Mám tu pro Vás další povídku ;). Užijte ti krásné čtení :D


Z pohledu Natsua...

Lucy: Takže je to tak. Doopravdy s tímhle místem je něco divného ... Hmmm...
Blondýnka vstane ze svého místa, naproti mě.
Lucy: Sleduj a uč se.
Malými, ladnými krůčky se vydá k barmanovi, který utírá skleničky. Dělá na něj oči a flirtuje s ním, jako by o něj měla fakt zájem. Ucítím ve vnitř zvláštní pocit. Nelíbí se mi to, že se na něj takhle culí. Navíc to vypadá, že i on o ní má zíjem. Smějí se nad svými slovy, jako by si dělali jen prostou legraci.
Lucy: Ha ha ha, vy jste doopravdy vtipný, pane barmane.
Barman: Vy také, slečinko. Ale v tuhle dobu je to tu pro nováčky nebezpečné. Hlavně pro vás, slečno.
Lucy: Pročpak?
Barman: No, řekněme, že vesnice je rozdělená na dvě skupiny. Ti, kteří se snaží bojovat proti tomu monstru a druhá, která trvá na tom, že když mu budou předkládat oběť, nechá nás na pokoji. Vybírají jen ženy. Takže si prosím dávejte pozor. Hlavně v noční domu.
Lucy: Ooo, aha, dobrá. Moc děkuji. Dám si pozor. Jste velice pozorný.
Vstane ze své barové židličky a sedne si zpátky ke mě.
Lucy: Slyšel jsi to?
Natsu: Jo. Takže alespoň vím, proč je tu cítit tolik krve.

V hotelu...

Z pohledu Lucy ...

Jsme na recepci a Natsu zařizuje pokoj. Doufám jen, že nezařídí houpací sítě, ve kterých leží doma. Nechápu, co je na nich tak ohodlného, když máš ráno obtisky po celých zádech. Když se Natsu vrátí i s k klíčem, začneme hledat pokoj s číslem 13. Už mě začínají bolet zády, tak se těším, až si budu moct chvilku odpočinout.
Natsu: Tady je to, Lucy!
Zavolá na mě od dveří našeho pokoje. Přispěchám k němu a on otevře deveře.
Lucy: To je vtip, že?
Přede mnou vidím jednu manželskou postel. Nikde jinde žádná palanda nebo něco podobného. Natsu vejde do místnosti a ihned se natáhne na postel.
Natsu: Když tě ten barman varoval, tak jsem myslel, že by bylo lepší spát takhle. Stejně jiný pokoj, než tenhle nemají.
Povzdechnu si. V téhle tmě hledat něco dalšího nepřipadá v úvahu. Navíc pochybuji, že je tu někde další. Sednu si na postel vedle ležícího Natsua.
Natsu: Co je? Občas spolu stejně spíme v jedné posteli, ne?
Lucy: TO TY MI POKAŽDÉ, KDYŽ SPÍM, VLEZEŠ DO POSTELE!!
Zakřičím na něj. Promnu si oči. Už jsem vážně unavená a potřebuju se vyspat.
Lucy: Dobře. Ale jen pro teď, janý?
Natsu s šibalským usměvem přikývne. Lehnu si vedle něj na bok, čelem ke zdi a zády k němu. Položím klíče od bran na stůl, přikryju se dekou a zavřu oči. Není tu, kde se převléct, tak budu muset spát takhle. Ucítím, jak si i Natsu vleze pod společnou deku. Ihned je pod ní větší a příjemné teplo.
Lucy: Krásně hřeješ.
Natsu: Aye, sir.
Zaimituje Happyho, který zůstal v cechu s Charlie a Wendy, kvůli Charlieniným narozeninám. Povzdechnu si a ještě nějákouchvíli se koukám na zem a přemýšlím, co zítra uděláme. Natsu mezitím usnul jako první a jeho chrápání je jako škrábání nehtů po tabuli. Schoulím se do klubíčka a zavřu oči. Nevím ani jak, ale i v tom rámusu usnu. Asi proto, že jsem na něj zvyklá ...

Z pohledu Natsua...

Uslyším ránu, která mě probudí ze spánku. V místnosti je tma a nevidím ani na vlastní ruce.
Natsu: Lucy, slyšela jsi to?
Žádná odpověď. Šáhnu vedle sebe s nadějí, že ucítím její přítomnost. Ale nic. Není tu.
Natsu: Lucy?
Vstanu z postele a rozsvítím světlo. Nejsou tu žádné stopy po boji. Že by dostala chuť na půlnoční svačinku? Otevřu dveře od pokoje. Chodba je osvětlená a stejně jako pokoj v normálním stavu. Vejdu potichu do kuchyně.
Natsu: Ani tady není ... kde může být?
Přejdu do chodové haly k recepci. Je tu cítit její pach. Nedávnu tudy prošla. Její vůně směřuje ven. Není tu cítit žádná jiná vůně, která by byla s ní.
Natsu: Sama říkala, že je to venku v noci nebezpečné. To tolik chtěla vidět hvězdy?
Dobelhám se ven před hotel. Všude je klid a cestu prozařují jen slabé ohně v loučích u domů. Rozhlédnu se okolo. V levo jí uvidím. Kráčí si dál do tmy a dál od hotely.
Natsu: Lucy!!!
Zakřičím na ní, ale ona se ani nezastaví.
Natsu: Lucy, stůj!
Doběhnu k ní a vezmu jí za rameno a otočím k sobě. Zarazím se. Její oči jsou prázdné. Jako by pořád spala. Podobají se očím mrtvé ryby. Nic se v nich neodráží. Zatřesu s ní.
Natsu: Hoj, Lucy, prober se!
Zamračí se na mě a odstrčí mojí ruku. Jedním skokem udělá mezi námi prostor.
Natsu: Lucy, prober se!
Vyrazí ke mě a začne na mě útočit. Pěstmi se snaží zasáhnout můj obličej a nohama mi podrazit ty moje. Nevěděl jsem, že má takovou sílu, když nepoužívá hvězdné duchy. Její údery jdou nejdou blokovat sadno. Nemůžu je předvídat.
Natsu: Hoj, Lucy, nech toho!
Křičím na ní. Ani jeden z vesničanů se neodváží rozsvítit světla a ani se na nás ze svých domů byť jen podívat. Nejdounou zahlédnu, jak se z Lucyiných očí řinou slzy. Co se to tu sakra děje?!

-POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ-