1.část NALU- Mise nebo příležitost?

24. července 2015 v 13:27 | Karin |  nalu-povídky
Hlásím se vám s další povídkou na téma NALU. Vím, že jsem sem dlouho žádnou nepřidala, tak a za to se omlouvám. Myslela jsem na něco jiného.
Snad se vám bude líbit ;)


Z pohledu Natsua:

Den se chýlí ke konci. S Lucy přenocujeme v lese, který nás dělí od naší další mise. Ohniště, které jsem zapálil, jasně před námi plápolá naoranžovělým plamenem.
Lucy: Proč jsme musely brát misi, která je tak daleko?
Natsu: Protože to vypadalo na největší dobrodružství, které na tabuli bylo, Lucy.
Lucy: hmmm ... to máš pravdu. Navíc za to byla největší odměna. Alespoň budu moct zaplatit nájem dopředu.
Natsu: Tak vidíš. Já vím vždycky, co je nejlepší.
Lucy se na mě usměje. Jsem rád, když se na mě usměje. Jako by mi to projasnilo den. Lucy si tře dlaně o ramena. Vypadá to, že jí je zima. Hmmm ... Přimáčknu se k ní a obejmu jí šálou. Ona se na mě rozpačitě podívá s podivně narůžovělými tvářemi.
Lucy: C- co t-to děláš?
Natsu: Je ti zima, ne? Takhle ti bude větší teplo.
Přitáhnu si jí blíž a ona se ke mě po chvíli přitulí.
Lucy: Opravdu. Teplo ...
Cítím její vůni. Je doopravdy příjemá. Od kdy tak pěkně voní? Nikdy jsem si toho nevšiml. Oheň praská v ohništi a hvězdy svítí jasně na nebi. Znervozním. To je úplně divná atmosféra. Opatrně se podívám na Lucy. Usnula doopravdy rychle. Odhrnují neposlušný blond pramen z obličeje. Má je hebké a má doopravdy dlouhé řasy. Napřímím se, když si uvědomím, že na ní zírám až moc intenzivně.
Natsu: Asi už jsem unavený.

Brzy ráno:

Z pohledu Lucy:

Je mi tak příjemně teplo. Není to tak horké, jako oheň, ale příjemné jako letní sluneční paprsky. Pootevřu unaveně oči a trochu se přitulím ke zdroji toho tepla. Trochu to smrdí potem. Mromnu si oči rukou. Když konečně zaostřím na to, co je předemnou, ztuhnu jako prkno. Ležím na Natsuovo hrudi. On měobjímá svojí rukou a krk má zahalený v druhém konci jeho šály. Cítím, jak rudnu i za ušima. Pootočím hlavu k jeho obličeji. Ještě pořád spí. Jeho vlasy, které mají barvu sakury, trčí na všechny strany. Ale vypadá spokojeně. Na rtech mu hraje úsměv a teplo z něj pořád příjemně sálá. Nevadilo by mi takhle zůstat.
Lucy: Počkat, na co to myslím?!
Vymaním se z jeho sevření a vstanu ze země s ještě pořád hořícíma tvářema.
Lucy: Měla bych si jít schladit hlavu.
Vydám se do lesa. Vzpomínám si, že kousek odsud byl vodopád. Po chvíli k němu dorazím. Není tak daleko, jak jsem si myslela. Vodopád se tyčí několik metrů nade mnou. Okolo něj sou krásné elené stromy a květiny s rákosím ve vodě. Je to tu krásné a uvolňující. Párkrát si z hluboka nadechnu, abych mohla cítit tu vůni vody a její zvuk, když proud dopadá na hladinu. Svléknu si ze sebe šaty a pověsím je přes větev stromu. Vlezu pomalu do studené vody. Oproti Natsuově teplému obětí je tohle jako probuzení, které jsem potřebovala. Doplavu až do prostřed jezera. Je to tu tak klidné.
Lucy: Sem budu chodit častěji.
Nechám se unášet proudem. Snažím se vnímat jen ten zvuk vodopádu, který je nedaleko mě. Kapky,která se od hladiny odrážejí, mi dopadají na holou kůži. Najendou mě z odpočinku vytrhne křupnutí větvičky, který byl slyšet i přes vodopád. Podívám se ke břehu.
Lucy: Natsu?!!!
Zakřičím a rychle se schovám až po bradu do vody. Vidím, jak úplně spozorněl, když jsem na něj zavolala. Nic ale neříká. Jen se na mě kouká s očima do kořán, pusou otevřenou a červená se. To je tipické.
Lucy: Nedívej se, sakra!
Zaječím na něj z plých plic. On se otoří ke mě zády v pozoru.
Natsu: Promiň mi.
Řekne jako robot. Protočím panenky a začnu plavat ke břehu.
Lucy: Teď se neotáčej! Jdu na břeh.
Rychle přikývne. Je docela roztomilý, když se takhle chová, ale mohl by... hmmm, já nevím .... něják jinak reagovat. V hlavě se mi promítne příklad. Já pořád plavu, aniž bych si ho všimla a on mezitím skočí ke mě do vody a obejme mě ze zadu a jemně mi do ucha pošeptá moje jméno. PANĚ BOŽE, NA CO TO MYSLÍ?! Vrazím si jednu facku a začnu se oblékat.
Lucy: Už můžeš.
Natsu se nejistě otočí. Jeho tváře jsou trochu načervenalé. Nejistě se na mě usměje. Zavrtím hlavou a úsměv mu opětuji.
Natsu: Měla jsi mi nechat vzkaz, že jdeš sem. Myslel jsem, že se něco stalo.
Lucy: Promiň. To mě nenapadlo.
Odejdeme zpátyk do tábora, kde jsi zbalíme naše věci a vyrazíme dál za misí. Pořád se mi v hlavě promítá ta moje představa, co by jsem chtě-, ne, co by se mohlo stát.

next→

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 shiora shiora | Web | 24. července 2015 v 14:42 | Reagovat

Krásna :3 Teším sa na pokračovanie :)

2 koudynkaaa koudynkaaa | 24. července 2015 v 15:17 | Reagovat

Jáj *-* to bylo boží cx

3 Mugiwara Karin Mugiwara Karin | 24. července 2015 v 17:04 | Reagovat

[1]: Děkuji, bude buď ještě dneska nebo zítra ;)

[2]: :o boží? se začínám červenat :D

4 Adís Adís | E-mail | Web | 25. července 2015 v 22:40 | Reagovat

Jezůůs  :3 Myslela jsem, že to b\l nějaký vetřelec, který je pedofil a chce Lucy ukrást. xDD
Tak nic no.. :D Ale moc cutéé :33

5 Alida Alida | Web | 26. července 2015 v 15:42 | Reagovat

Boží! Těším se moc na další :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama