Květen 2015

kimi no todoke ♥

31. května 2015 v 17:12 | Karin |  Anime
Chtěla bych vám napsat o mojí první srdcovce vůbec. Kimi ni Todoke. Do teď jsem jí shlédla alepoň šestkrát a ani jednou mě neomrzí. Kuronuma Sawako je milá, stydlivá a hodná holka, které se však všichni bojí kvůli jejímu vzhledu. Všichni jí říkají Sadako podle filmu Kruh. Všichni se jí stranní a věří, že přináší všem jen smůlu. Kolujou okolo ní pomluvy o tom, že umí vyvolávat duchy a takové věci. Jednou, na začátku školního roku, se seznámí S Kazehayou Shoutou, který jí pomůže se začlenit do společnosti. On byl také první, komu ukázala svůj upřímný úsměv, který si on natolik zamiloval, až si ho chce nechat pro sebe. Tak vzniká romantická komedie. Sawako se pomalu začleňuje do kolektivu, ale jsou tu menší problémy. Díky tomu, že se kamarádí s Kazehayou a tráví s ním dost času, jí začnou Kazehyouvi faninky dělat naschvály. Hlavně Kurumi, ze které se stane později její oficiální rivalka v lásce. Za mě je to 10 z 10. Plně doporučuji pro ty, kteří mají rádi romantické komedie. Sama jsem se tak trochu poznala v Sawako, takže jsem s ní soucítila až do konce. Snad si to užijete ;3







Někdo už to ví, ale pro mě to byl šok... Fairy Tail kapitola 436

21. května 2015 v 20:05 | Karin |  Ostatní
Někdo z vás už to nejspíš ví. Hodně se o tom diskutovalo,... kdo je ve skutečnosti Natsu Dragneel? V nové kapitole Fairy tail se nachází šokující pravda o Zerefovi, o ENDu,o Zerefově knize a Natsuovi. Už jsem to tušila, ale když mi to tato kapitola potvrdila, ještě jsem teď v překvapená, že můj nápad je vážně pravda. Musí te si to přečíst!!! Je to pravdu něco!! Určitě budete na nejvíš překvapeni nebo alespoň ohromeni. No řekněte, je to až k neuvěření...




8. POSLEDNÍ část -Nedorozumění NaLu

20. května 2015 v 19:06 | Karin |  nalu-povídky
Konnichiwa minna-san, mám tu pro vás další část NaLu. V poslední době se mi docela daří. I když šijeme přehlídku a máme praxe, stále stíhám něco psát. Snad se Vám bude pokračování líbit. A Arigato za komenty u 7. části. Jinak je toto poslední část NaLu- Nedorozumění. Snad se bude líbit konec.

EVOL stojí před skupinkou našich hrdinů. Nevěřícně koukají na víjev muže, který mučil Lucy a vzal jí její vzpomínky na ně. Hněv panoval všude okolo. Natsu doslova hořel nenávistí..
EVOL: Dobrá, Salamandře, princezno... a ostatní však nezvaní hosté, mám pro vás nabídku, která se neodmítá.
Zašátrá v kapse a vyndá ampulku se žlutou třpytící se látkou.
EVOL: Tohle je to, po čem prahnete. Lucyiny vzpomínky a lék na můj jet. Nedostanete ho ale zadarmo!
Natsu vyběhl nejvyšší rachlostí k němu. On však ale plynule uhl jeho kopanci, mířenému na ruku s ampulkou.
Lucy: Co po mě chceš, EVOLE?
EVOL se záludně usměje. Lucy z toho naskočí husina. Snaží se ale vypadat odhodlaně a silně.
EVOL: Po tobě? Nic. Po Salamandrovi jeden prostý úkol...
Natsu jen zatíná pěsti. Snaží se držet na uzdě Erza, spolu s Grayem.
Elza: Co to má být za úkol?!
EVOL: Najít naši princeznu...
Lucy skameněla na místě. Ne však proto, že jí to přikázalo její tělo. Něco jí vsakovalo do země. Všichni jí hned vyrazili na pomoc, ale EVOL se jim postavil do cesty.
EVOL: Ccc. Takhle by nebyla žádná hra, kdyby jste jí zachránily už teď.
Natsu: Vrať Lucy zpátky, ty zmetku!!
Neodpověděl. Jen tam tak stál a díval se na ně zvrchu.
EVOL: Porazíš mě a princezničku pustím. Když prohraješ, stane se z ní moje hračka na celý život. Férové, ne?
Luskl prsty. Okolo Natsuovi party se oběvila zeď, která je uvěznila vevnitř. Snažily se jí prolomit, ale marně.
EVOL: Tak, když nás teď nic neruší, začneme.
Strhne se boj. EVOL po něm hází ampulky s výbušninami, ale Natsu je hrav odráží bez sebemenšího problému. Když už je u něj, míří mu pěstí do obličeje. EVOL však ránu zablokuje a sám zasadí úspěšný protiúder do břicha, čímž vyrazí Natsuovi dech. Však nepolevil a Natsu mu zasadil další, tentokrát úspěšnou, ránu do pravého boku. EVOL se zapotácel, ale vypadalo to, jakoby to s ním vůbec nehnulo.
EVOL: To je vše, co dokážeš?
Pobídne Natsua jak nejlépe dovede. Naštve se. Pořád musí myslet na Lucy, která na něj čeká bůh ví kde, někde v podzemí. Možná jí dochází kyslík, nebo je jen v izolované místnosti pod bojištěm. Elza, Wendy, Gray a Happy pozorují bytvu. Mají svázané ruce, ale pořád se snaží rozbít onu baryéru ze skla. Natsu najednou něco ucítí pod svíma nohama. Jako by do něj vtékala energie, která má povědomou vůni. Lucyina energie, kterou mu dává s každým jeho dalším krokem, sílila čím dál víc.Natsu tlačí EVOLA do kouta. Snaží se mu vzdorovat, ale samotný jeden úder mu vyrazí noě získaný dech. Natsu, jako by stratil nad sebou kontrolu. Mlátil EVOLA hlava nehlava, i když už ležel na zemi v bezvědomí. Nepřestával ho mlátit.
Natsu: Přiveď Lucy zpátky, ty napudrovanej panáku!!!!!!
Křičí na něj z plných plic, co mu síly stačí. Energie od Lucy přestává proucit do jeho nohou. Jako by docházela i samotnému majiteli. Natsu nechá EVOLA ležet na zemi a začne hrabat na místo, kde se Lucy potopila do země. Hrabe už několikátý metr a ona pořád nikde. Jako by zmizela. I její pach se z půdy vytratil.
EVOL: Zbitečné, Salamandře. Tvoje pricezna se asi jen tak nevrátí.
Natsu zpozorní a zaostří zrak na EVOLA, který se sklání nad jámou. Hned vyleze z jámy a chytne ho za jeho košily.
Natsu: Jak to myslíš? Měly jsme dohodu!!
EVOL: To má pravdu, ale jedině ona sama se odtamtud může dpstat, Teď je to jen na ni.
Natsu: J- jak to myslíš, že je to na ní? To se má vyhrabat z toho všeho sama? Ta slabá holka, který brečí při každé přípežitosti?
EVOL: Víš, dokonce i já jsem měl důvod, proč jsem tohle všechno udělal, Salamandře... Znal jsem jejího otce. Spolupracovaly jsme. Byly jsme partneři od té doby, co jste zmizely. Na smrtelné postely mi řekl tajemství, které se týká Lucy a její matky. Zděsilo mě, co jsem musel udělat. Ale nakonec jsem to udělal, jak vidíš. Tohle byla jediná možnost, jak jí probudit.
Natsu se zarazí.
Natsu: Co tím myslíš, probudí?
EVOL: Víš, její matka, byla taky mágem hvězdných duchů. Byla ale vyjímečná. Uměla vyvolat jisté kouzlo, které se neučila za podobných podmínek, které jsem zařídil já vám. To kouzlo se jmenovalo ...
Ze země začaly vystupovat paprsky a zem se začala chvět a rozpadat se. Vystoupila z ní Lucy, která zářila jasným čistým světlem, které rozbilo EVOLOVU baryéru okolo jejich přátel. Její blond vlasy jí vlály ve vzduchu jako by byly beztíže.
Lucy: EVOLE... dej mi tu ampuli!
Řekla klidně, jako by pro ni už nic nepředstavovalo hrozbu. EVOL se usměje a hodí jí ampulku, kterou hned vypije. Když spolkla poslední kapku, záře se rozletěla do stran. EVOLOVI i Natsuovi rány se zahojily a nezbilo po nich ani památka. Jako by nikdy neexistovaly. Nikdo nechápal co se děje. Všichni jen nevěřícně na Lucy koukali. Když záře pohasla, Lucy se zhroutila na zem. Natsu k ní hned přispěchal...

O týden později v cechu v Lucyině pokoji:
Lucy se zatím neprobrala, ale všechno nasvědčovalo tomu, že se z toho dostane. EVOL nakonec přiznal porážku a zodpovědnost za své činny a nakonec zkončil v zajetí Rady. Nebylo ale jisté, jestli se Lucy doopravdy vrátily její vzpomínky na její rodinu. Natsu seděl u její postele, stejně jako minule. Kouká na spící blondýnku. Čeká a čeká na její probuzení. Drží jí pevně ruku ve svých rukách.
Natsu: Lucy, nemyslíš si, že už je čas se probudit?
Řekne jemně pomalu šeptem u jejího spícího obličeje. Ona se ale ani nepohne. Natsu potřeboval jít chvíli na čerství vzduch, tak vtal od spící blondýnky a vydal se ke dveřím.
Lucy: Natsu...
Za jeho zády se probouzí Lucy. Která na něj s úsměvem kouká. Ihned k ní přispěchá a pevně jí obejme. Lucy mu obětí opětuje
Lucy: Vzpoměla jsem si. Na všechno. Na to, jak jsme se seznámily, na to, jak jsi mě pořád zachraňoval... a na to, jak jsem se do tebe poprvé zamilovala.
Odtáhnou se od sebe. Lucy stékají slzy po rudých tvářích. Natsu je jemně setře a pohladí ji po tvářích. Natsu se k opatrně skloní a jemně jí políbí. Lucy nevěřícně opětuje jeho polibek. Když se od sebe odtáhnou, Natsu se usměje.
Natsu: Já tě miluju, Lucy. A i když ztratím vzpomínky, stejně so do tebe znovu zamiluji, stejně jako ty do mě.
Lucy i Natsu sou šťastní, že si opětují city. Po chvíli, kdy se objímaly a líbali, sestoupili do haly cechu. Všichni nevěřícně koukali na pár, jak se drží za ruce a políbili se na pódium. Všichni bly nadšení. Lucy si vzpoměla na všechno. Na každý detail, který zapoměla, jako by se zázrakem vrátil.

Po dvou letech:
Levy: Lu-chan, rychle, rechle! Čeká na tebe už ve vlaku!
Lucy: Ve vlaku? Vždyť se mu dělá ve vozech špatně!
Levy se zasměje na nástupišti, když Lucy pomalu nastupovala do vlaku za už sedícím čekajícím Natsuem.
Levy: Mějte se pěkně a pořádně si to užijte...
Lucy zamávala z okna vlaku Levy na rozloučenou s Natsuem, který vypadal, jako že brzy vrhne.
Levy: ... předci jen, to jsou vaše líbánky, ne?
Mává jim na rozloučenou. Místo líbánek někde u maře, se jednohlasně rozhodli jeli na svojí první spolčnou misi.

_KONEC_

Uvidíme se u další povídky(pokud ji budete chtít).
Mugiwara Karin.


Co chci v budoucnosti udělat?

17. května 2015 v 16:04 | Karin |  O mě
Ahojky MINA !!
Dneska bych Vám chtěla něco napsat o mých plnech do budoucna. Možná to budete brát jako blbost, ale jsou to moje cíle, kterých jsem se rozhodla dosáhnout za každou cennu.

1.Přístí týden se šije naše první přehlídka, takže pro začátek chci, aby vybrali moje návrhy a vyhrály jsme v soutěžích, se kterými s našimi výtvory půjdeme. Snad to vyjde, protože bych to brala, jako můj první krůčet do budoucna, jestli ne, budu sklamaná, ale budou další příležitosti. Tudíš další naděje na pokračování.
2. Dokázat udělat maturitu s dobrými známkami a nejlepší kolekcí ze všech.
3. Dostat se na uměleckou vysokou školu a vystudovat s co možná nejlepšímy známkamy.
4. Dostat se na praxe k nějáké známé návrhářce nebo do toho skočím po hlavě s otevřením vlastní módní značky a butiku s kamarádkou.
5. Odcestovat do japonska a strávit tam alespoŇ ten měsíc. Možná tam i otevřít další butik.
6. Cestovat! Kamkoliv, hlavně se co nejméně zdržovat v Česku. Samozřejmě s kamarádkou, která bude spolumajiteka obchodu.
7. Takové klišé.... vdát se a mít dítě. Nejlépe holčičku.
8. Budu prostě žít na plno...

Nejsou to malé sny, viďte. Děda mi říkával: Když chceš dosáhnout vysoko, musíš i vysoko myslet a mýt vysoké ambice... Má, tedy, vlastně měl pravdu. Řídím se tím. Snažím se být pozitivní a mířit vysoko, jak jen můžu v oboru módy. Jaké jsou vaše sny? Chtěla bych je slyšet. Jestli chcete, napište mi je ;).


Akatsuki no Yona 4.kapitola

15. května 2015 v 19:51 | Karin |  Překlady
Ahojky, všichni, mám tu po vás po dlouhé době další překlad Akatsuki no Yona. Snad se bude líbit. Tentokrát si trochu zavzpomínáme do vzpomínek našich tří hlavních postav.
Tento překlad by trval ještě déle, nebýt mého nového pomocníka, který mě kontaktoval s nabídkou pomoci. No říkejte, není úžasný? Přesvěčte se sami :3.
Moc ti děkuju a doufám, že se mnou budeš zase spolupracovat.
M. Karin :3

ONLINE



Jak vzniklo jméno EVOLA z mé povídky ?

14. května 2015 v 21:57 | Karin |  Ostatní
Ahojky, kamarádka, která čte moje povídky, se mě včera zeptala, jak jsem přišla na záporáka EVOLA z mých povídek NaLu. Nemohla jsem si pomoc, ale začala jsem see smát jako blázen, když jsem si na to vzpoměla. Zajímá Vás, jak se to událo? Bude Vám to připadat tak prosté, až se zasmějete. Bylo to asi takhle:

Přišla jsem domů a brouzdala po internetu, kde jsem hledala nějáké to vhodné jméno, které by mohlo na něj sedět. Předci jen je trochu perverzák, oplzloun a totální sadista. Prostě jak hledám, nemůžu najít to pravé jméno, které by mě zaujalo. Večer si píšu s kamarádkami, jestli o nějákém neví. Samozřejmě pár nápadů bylo, ale ani jeden mě nezaujal (omlouvám se). Tak bloudím internetem o blbostech a najednou uvidím obrázek srdce a pod ním nápis I LOVE YOU. Jak tak na to koukám, bleskne mi hlavou, že po spádku LOVE, může být EVOL. Přišlo mi to jako dobrý nápad, použít tohle slovo a zrdcadlově ho obrátit. Píšu ho kamarádce, jestli by to jméno šlo a ona na to: To je nějáké anglické jméno nebo odkud? Nikdy jsem ho neslyšela...
Prostě jsem se u počíače začala smát, že jí to nenapadlo.

Tak, takto vznikl můj záporný sadistický hrdina EVOL.


7. část -Nedorozumění NaLu

14. května 2015 v 20:20 | Karin |  nalu-povídky
Další kapitola je tu :*
Minulá 6. část byla nejspíše podle vás némoc vydařená... Za to se omlouvám a tentokrás bude tato kapitola akčnější. Snad se vám bude líbit


Večer, před půlnocí:
Lucy už spala ve své postely v pokoji v cechu. Byla unavená ze všeho toho slavení a z jejího stavu. Dveře jejího pokoje se pootevřely. Ve tmě se zavlniny růžové vlasy, které se přemístily ke spící dívce. Pozichu , aniž by byl slyšet jediný zvuk, si sednul na zem vedle postele.
Natsu: Jsem rád, že jsi tady, Lucy.
Pomalu začne Lucy hladit po vlasech a odhrnovat jí je z obličeje. Usmál se, když se trochu rostomila zamračila. Měsíční svit pronikal přez zatažrné závěsi okna. V pokoji panovala uvolňující kouzelná atmosféra. Natsu se koukal jen na její obličej. Jako by hledal odpověď, proč mu neřekla ani zbohem do očí. Pomalu se k ní naklonil. Jak nejtiššeji uměl.
Natsu: Chyběla jsi mi ...
Jemně jí políbí na čelo. Její vlasy ho lechtají na obličeji, zo mu ale vylo jedno. Soustředil se na její hebkou pokožku a na její vábící vůni, připomínající rozkvetlou louku květin.

Ráno v Lucyině pokoji:
Lucy se pomalu probírala ze svého spánku. Byla odpočatá jako nikdy jindy od doby, co odešla. Když uviděla Natsua, jak opírá hlavu o polštář vedle ní, zarazí se. Nehybně sleduje chlapce, jak si spokojeně spí vedle ní na její postely. Byl tak roztomilý a klidný. Což u něho bylo neobvyklé. Jen tak tam ležely vedle sebe. Lucy se ani nepohnula, stejně ani on.
Lucy: Věděla jsem, že sem přijdeš...
Usmě je se. Přivine se k němu blíž a lehce ho obejme.
Lucy: Chtěla jsem tě zase vidět, Natsu.
Lucy pomalu vstane od pořád spícího chlapce. Rozhrne závěsi a otevře okno, aby do místnosti proudil čerství vzduch z venku. Vykoukla z okna ven, aby se pokochala modrou oblohou nad cechem. Před cehcem však zahlédla známou tvář. Krev, jako by se jí zastavila v žilách.
Lucy: EVOL!!!
Řekla přez zaťaté zuby a vyskočila z okna ven. Hned jak dopadla, na zem, rozběhla se k místu, kde EVOLA viděla. Když ale dorazila na místo, Nikde nikdo nebyl. Jen na zemi ležel dopis s nápisem: Pro moji drahocennou loutku Lucy. Zvedla dopis a rozevřela ho.
Natsu: Lucy? Co děláš venku?
Lucy zmačkala už přečtený dopis do kapsy a otočila se k Natsuovi, kter nechápavě koukal z okna.
Lucy: Promiň, promiň. Viděla jsem známého, tak jsem ho šla pozdravit, ale spletla jsem se. Hned jdu zpátky nahoru.
Přijde pod okno a vyleze nahoru po trubce od okapu. Natsu nemůže uvěřit svým očím. Je o moc silnější, než kdy předtím bývala. Když Lucy dopadne na podlahu místnosti, Natsu zatelská s otevřenou pusou.
Natsu: Páni, to je bezva tryk, jak se někam dostat.
Lucy: Jo, párkrát se mi hodil.
Lucy se trochu skroutí obličej ze vzpomínky, jak plnila mise sama a v tajnosti. Jako ninja, se vkkrádala do domů a hledala, co jí ostatní řekly, že má najít. Musela ale nějak přežívat.
Natsu: Mělybychom se jít nasnídat. Mám hlááád.
Řekne a vyrazí pomalu ke dveřím. Lucy se zasměje. Tohle byl ten Natsu, kterého tak dlouho znala. Vyrazila za ním do hlavní haly k Miřině baru. Všude byl klid. Vcechu všichni spaly na podlahách, opilý po včerejším večírku na počest Lucyina návratu zpátky. Sedly si k baru, kde Mira mila sklenky od vína.
Mira: Dobré ráno, Lucy, jak jsi se vyspala?
Lucy: Dobře, jako už dlouho ne.
Usmály se na sebe s pochopením. Mira se držela zkrátka, i když měla miliony otázek.
Natsu: Miro, jídlo, jídlo!!
Mira se odvrátí od Lucy a zamračí se na Natsua. On ale nechápe.
Mira: Nejdřív, by jsi měl něco vysvětlit támhle tvému parťákovy. Ukáže na Happyho, který se vrhne Lucy kolem krku se slzami v očích.
Happy: Lucy je zpátky! Díky bohu, s Natsuem už to nešlo vydržet.
Řekne a Natsu sykne. Lucy hladí modrého kocoura po srsti.
Natsu: Kde máš Wendy a Chrle? Nešel jsi tentokrát s nima?
Zeptá se Happyho Natsu. Natsu se usměje.
Happy: Akorád jsme se před hodinkou vrátily. Za chvíli, by tady měli být.
Lucy se trochu lekla. Předci jen se s Wendy ani Charle neviděla dost dloho. Navíc, neví, jestli jí přijmou, jako ostatní.
Po patnácti minutách se Wendy s Charle ukázaly. I přes Lucyinu nejistotu, jí obě dvě obejmuli tak moc, že jí svalili na zem. Lucy měla slzy na krajíčku, že je zase vidí.
Wendy: Lucy-san, jsem ráda, že jsi zpíátky. Všem jsi moc chyběla.
Lucy pohladí beze slova Wendy po modrých vlasech.
Natsu: Ostatní by se měli taky dneska vrátit do oběda.
Lucy: Dobře. Ale víš, co jsem ti říkala. Dochází čas.
Natsu si promne zátylek.
Natsu: Jo, jsem si toho vědom. Jestli nepřijdou do večera, vyrazíme sami.
Wendy ani harle vypadali, že nic nechápou. Lucy ani Natsu jim to ale nechtěli vysvětlovat.

Den rychle plynul. Když hodiny odbyly jednu odpoledne, přišly další. Gray s Juvii přišly dřív a hned po nich Elza. Nejdřív nikdo nevěřil, že je to doopravdy ona. Myslely jsi, že jen sní, nebo je to jen jejich přelud mysly. Nakonec jí ale všichni s radostí uvítaly. Byly tak rádi, že se jejich parta sešla v plném počtu. Nastu všechny seznámil s tím, že EVOL je pořád někde tam venku a že ho dneska večer vyráží hledat. Všichni souhlasily, že s nimi půjdou. Lucy ale byla pořád nesvá. Nechtěla je do toho zatáhnout znovu. Nechtěla, aby jí viděli umírat, když se to nepovede.

Večer u věže Phanthom Lordu ...

Lucy se dotkne zdi, ve které jsou ještě vidět díry po okovech, terým ji tam připevnil. Zamrazilo jí z toho. Z hluboka se nedýchne a otočí se zpátky ke všem.
Lucy: Dobře, lidi. Jsem ráda, že jdete se mnou. Máte ale poslední šanci, si to rozmyslet a vrátit se zpátky do cechu.
Elza: Lucy, my svoji rodinu neopustíme za žádnou cenu. Na tom se ni nezměnilo.
Lucy se zatajil dech. Věděla, že jestli to tak půjde dál, můžou i kvůli ní zemřít. Zatřásla hlavou, aby vyhnala tyto zlé mysšlenky. Ne, teď jsem silnjší. Nejsem už přítěž! Řekne si v duchu pro sebe.
Lucy: Dobře, mina. Vyrážíme do Magnolie.

Po půlnoci u tábořiště v lese ...

Lucy se na chvíli oddělila nepozorovaně od skupiny s tím, že si jde opláchnout obličej. Místo toho však vyndala z kapsy dapis od EVOLA.

Moje milá hračko Lucy, už je to dlouho, co jsme se naposledy shledaly.
Vím, že už moc času nemáš. Sám se divím, jak jsi k tomu lektvaru přišla.
To ale dejme stranou. Chci si zase zahrát další hru. Jestli mě chceš najít,
jdi na okraj Magnolie do svatyně. Mám tam pro tebe překvápko.
Pospěšsi. S úctou a smíchem, tvůl EVOL.

Lucy zahodila papír do křoví. Nevěděla, co se mu honí hlavou, ale tohle určitě neznamená nic dobrého. To věděla určite.

Před svatyní, blízko Magnolie ...

Stojí pod schody, které vedou na vrholek, kde svotyně leží. Červené slopy, na kterých jsou uvázané černé stuhy, jako by volaly, že jsou chystane přímo na jejich počest. Natsu byl nažhavený. Chtěl z EVOLA vymlátit za to všechno duši. Lucy vykročila a za ní i ostatní. Nikdo nevěědl, co na vrcholku čeká. Byly ale připraveni bojovat. Lucy v ruce držela klíč Lea, který zářil na znamení, že je připraven vyrazit do boje. Když však vystoupali na vršek a Lucy chtěla otevřít bránu, nic se nestalo. Vyskoušela i ostatní. Nikdo z duchů neodpovídal. Jako by byla okolo nich bariéra, zabraňující duchům proklouznout z jejich světa do našeho. Okolím se rozléhal ďábelský smích, který Lucy a Natsu znali moc dobře.
Natsu: Vylez, EVOLE! Kde jsi?!
EVOL: Jsem přímo za vámi.
Všichni ztrnuly. Od nikud se za Lucy oběvil EVOL, který jí pod krkem držel jehlu s tekutinou uvnitř.
EVOL: Ani hnout, děcka. Měla jsi přijít sama, holubičko. Asi tě musím znovu potrestat.
Lucy zaťala zuby a rychle se skrčila a uskočila od EVOLA, který překvapeně stál na místě
Lucy: Už nejsem jako před tím.
EVOL se pousměje.
EVOL: Výborně, výborně. Alespoň bude vědší sran-
Než to stihl doříct, Natsu na něj zaútočil s ohnivou pěstí. EVOL však rychle plynule uhl.
EVOL: Ale,ale. Podívejme se. To je můj milý Drakobijec. Jsem rád, že jsi tu i ty. Nuže, zábava může pokračovat, tam, kde jsme minule zkončily...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ


socialní sítě: instagram,twitter,deviantart

3. května 2015 v 9:57 | Karin |  O mě
Ahojky MINA :D,
Rozhodla jsem se udělat pár dalších stránek...
Řekla jsem si, proč bych nemohla zoložit i další stránky pod mým jménem? Bude větší sranda.
Mno a když k tomu přidam, že se nudím, vznikly hned dvě stránky najednou. DeviantArt už jsem mla založený dýl. Snad se Vám stránky budou hodit a líbit. Chtěla bych na ně přidávat více svých myšlenek, více obrázků z mang (nemyslím moje překlady...) a tím pádem si užít víc zábavy při čtení Vašich komntářů a radovat se z vašich lajků :) . Možná je to blbost. Možná se to neuchytí, al doufat můžu, ne? Děkuji za podporu a za to, že mě budete případně sledovat.
Mugiwara Karin :3


INSTAGRAM

DEVIANTART

TWITTER