Duben 2015

6. část -Nedorozumění NaLu

30. dubna 2015 v 18:01 | Karin |  nalu-povídky
Ahojky vsichni... Stala se takova vec... Mam neco z pocitacem a musela jsem ho vyreklamovat, takže nemohu překládat. Však NaLu můžu pyát i na mobilu. Za což jsem rada. Snad se vám bude další část libit.

Natsu běží za Lucy. Nechápe, proč před ním utíká. Proč odešla a proč se nevrátila. Lucy je opravdu rychlá. Rychlejší než před tím. Její plášť se vlnil ve větru. Stejně tak Natsuova šála.
Lucy: Otevři se, bráno Lva. Loky!
Natsu se zastavil. Před ním se objevil Loky se založenýma rukama. Ustaraný výraz v obličeji mu hrál ve tváři.
Lucy: Spoleham na tebe, Loky.
Lucy se naposledy podivala na Natsua a běžela dál.
Natsu: Odstup, Loky!
Loky: Promiň Natsu. Nemůžu.
Natsu k němu přistoupil blíž a chytl ho za límec jeho saka.
Natsu: Proč jste se navrátily? Proč se mnou nechce tak moc mluvit, že přivolala tebe? Neříkej mi...
Loky si smutně povzdechl.
Loky: Jo, EVOL.... Pronásleduje nás. Proto bezůstáváme dloho na jednom místě. Lucy vás jen do toho nechce zaplést, Natsu. Chtěla, aby jste na ní zapoměly. Nechtěla, aby jste neskončily jako ona.
Natsu pustil Lokyho a o krok odstoupil dozadu.
Natsu: Lucy je pořád člen naší rodiny. I kdyby si odstranila značku cechu, pořád to tak zůstane.
Oba dva mlčeli. Loky přemýšlel, co má dělat.
Loky: Natsu, myslím, že by jsi měl vědět, co se té noci stalo...
Růžové vlasy se zavlnily ve studeném větru.
Loky: Lucy zrovna na tebe čekala u okna. Věděla, že tě tam Happy dotáhne. Během čekání ale usnula. To byla ta chvíle, kdy do domu oknem vtrhl EVOL. Lucy se probudila a začala se bránit sama, protože jí vzal naše klíče.
Natsu: Ptoč jsi neotevřel bránu sám?
Řekl naštvaně
Loky: Nemohl jsem. Snažil jsem se, ale něco mi v průchodu bránilo. Stejně tak ostatním. Nemohly jsme nic udělat.
Zaťal ruku v pěst a zuby pevně stiskl k sobě.
Natsu: Pusť mě za ní, Loky. Svojí parťačku ochránit umím.
Řekl natsu tak jistě s úsměvem, jak to jen bylo możné.
Loky k Natsuovi přistoupil blíž a chytl ho za rameno.
Loky: Jestli se jí něco stane, neodpustím ti to a ani ostatní...
Rozplynul se v žluté prchavé záři. Natsu se hned rozběhl za Lucyinou vůní. Les ustoupil a nahradila jí zvadlá louka, na které Lucy stála zády k němu. Opatrně se k ní přiblížil.
Lucy: Já věděla, že tě pustí...
Otočí se pomalu k němu. V očích má smutek, který se snaží zakrýt skrouceným úsměvem. Natsu tam jen tak stál. Nevěděl co říct, natiž jak jí přesvědčit, aby se vrátila s nim do cechu za ostatnímy.
Lucy: Natsu, já se s tebou do cechu nevrátím.
Jako by mu blondýnka četla myšlenky. Natsu k ní přistoupí o dva kroky blíž. Jsou od sebe sotva půl dalšího kroku. Chytne ji za ramena a přitáhne k sobě.
Natsu: Lucy, všem se po tobě stýská. Hledali jsme tě. Elza a Gray zrocna prohledávají po třetí Fiore. Jestli chceš odejít, tak až potom, co se vrátí, aby tě viděli.
Natsu doufal, že Lucy potom, co uvodí svoji rodinu zůstane s nimi a společně se EVOLOVI postaví. Ale...
Lucy: Natsu, to nejde. Víš, ten jed ... pořád ho mám v sobě. Díky tomuhle...
Odtáhne se od něj a vyndá z kapsy malou lahvičku s fialovou tekutinku.
Lucy: ... jen díky tomuhle jsem ještě tady. Tohle je poslední lahvička, kterou mám. Jestli nestihnu najít EVOLA dřív, než on mě a nepřinutím ho, aby mě toho jedu zbavil, za týden, możná dva,...
Lucyin obličej i celé její tělo se třáslo. Natsuovi došlo co chtěla říct. Že jestly nenajde EVOLA, zemře.
Natsu: Půjdu s tebou, Lucy. Nenechám tě zase zmizet jako Igneela. Nechci o niloho dalšího přijít!
Lucy: Natsu...
Natsu: Ať už řekneš cokoliv, půjdu za tebou. Už jsem to předtím řekl. Nenechám tě samotnou, Lucy!
Lucy byla překvapená, ale nakonac s povzdechem vzdala boj.
Lucy: Nechápu, proč to děláš Natsu. Vždyť si na tebe pořád pořádně nepamatuju. Jediné, na co si vzpomínám jsou ty dny, kdy jsi mě zachránil od EVOLA.
Natsu: Nevadí, Lucy. Donutím tě si vzpomenout.
Řekl s úsměvem na rtech, i když si myslel, že si vzpoměla alespoň na jednu maličkost.
Natsu: Pojď.
Chytne jí za ruku a začne ji táhnout za sebou.
Lucy: C- co to děláš?
Natsu: Odáhnu tě do cechu ať chceš nebo ne!

Před cechem:
Lucy se koukala na na budovu cechu s pochybnostmi, jestli tam vůbec může vkročit po tom, jak utekla.
Natsu: Neboj se. Jdem.
Prudce otevřel dveře a celý cech na něj zamířil pohledem.
Natsu: Lidi, podívejte koho jsem našel.
Stoupl si na stranu a odhalil Lucy za jejeho zády.
Lucy: Ahoj, lidi.
Cech stichnul. Nemohli uvěřit tomu, co vidí. Po chvíli se ale rozběhli k nim. Vrhli se na ni tak prudce, že ji svalily na zem. Všichnu měli slzy na krajíčku. Včetmě Lucy.
Mistr přišel k nim blíž
Mistr: Výtej zpátky ve Fairy Tailu, Lucy.
Vypukly oslavy. Každý chtěl mluvit s Lucy co dělala celou dobu. Pověděla jen, že chodila po městech, lesech, pouštích a plážích. Neřekla ale pravý důvod. Když uż bylo pozdě večer, Lucy se omluvila ze společnosti a odešla do pokoje v cechu, který připravila Mira. Zabouchla za sebou dveře a sesunula se na zem. Sotva popadala dech. Vytáhla zpod pláště lahvičku s failovou vodou a rychle jí vypila.
Lucy: Od teď, už mám jen týden...

V sídle:
Muž seděl před lakrimou, pozorujíc Lucy, jak si bere lektvar. S úsměvem na tváři svíral v ruce injekci s podivnou tekutinou.
EVOL: Tak,... Pravá zábava začíná...
Pokračování příště


5.část - Nedorozumění (NaLu)

26. dubna 2015 v 17:05 | Karin |  nalu-povídky
Byla půlnoc. Lucy se oblékla a napsala dopis na rozloučenou. Položila ho na polštář, kde spala. Natsu spal na židli vedle postele, jako malý. Sice nechrápal, ale i tak spal tvrdě. Lucy k němu příšla blíž a jemně ho pohladila po tváři.
Lucy: Děkuji ti, Natsu ... Opravdu si přeju, aby jsem si tě pamatovala. Omlouvám se a zbohem.
Sklonila se nad ním a lehce ho políbila na čelo. Ve dveřích se na něj naposledy podívala se smutným úsměvem na tváři. Po cestě se rozhlížela po chodbě cechu, po velké hale, pultu, za nímž je bar s nadějí, že si alespoň trochu...jen malinko...vzpomene. Nic. Ani záblesk nebo hlasy. Jen prázdno.
Vyšla z cechu a zmizela ve tmě ulic městečka.

Ráno:
Natsu se pomalu probíral, aniž by věděl o tom, co se stalo hned vedle něho.
Natsu: Dobré ráno ... Lucy...
Hleděl na prázdnou postel.
Natsu: Lucy? Lucy! Kde jsi?! Tohle není vtipný!
Křikl. Nikdo mu však neodpověděl. Vyběhl z pokoje rychlostí blesku. Z dáli slyšel zvuky lidí v hale, jak se baví. Přiběhl k nim.
Natsu: Lidi! Kde je Lucy?! Kde je?!
Vykřikl a všichni se za nim nechápavě podívaly. Mira s Mistrem k němu přišli blíž.
Mistr: Co se děje, Natsu? Uklidni se trochu.
Chlapec se divoce rozhlížel. Doufal, že najde tvář svojí parťačky. Nikde neviděl její blond vlasy, ani její odvážné oblečení.
Natsu: Lucy... je pryč. Nemůžu jí najít.
Calý sech utichl. Všichni se seběhli blíž, aby slyšeli,co to Natsu blábolí.
Mira: Jak to myslíš, že je pryč? Vždyť jsi byl s ní v pokoji, ne snad?
Natsu se kousl do rtu. Mira pochopila, že si ndělá legraci. Rozběhla se směrem k Luciinýmu pokoji. Mistr si odvedl Natsua stranou.
Natsu: Už zase. Už jsem to zase udělal...
Slza mu stekla po tváři. Zatínal pěsti tak moc, že mu začaly kapky krve padal dolů na zem. Mistr vrazil Natsuovi facku. Natsu zůstal jen tak stát, nechápajíc, co se děje.
Mistr: Tak dost, Natsu! Tohle nám teď nepomůže! Musíme začít hledat. Prohledat celé město a okolí. Můžeme jen doufat, že jí nevzal Evol...
Do místnosti se vřítila Mira, s Elzou, Grayem, Wendy a Gazeelem s Levy v patách.
Misra: Podívejte. Našla jsem na posteli.
V ruce svírala dopis, který Lucy napsala. Na obálce bylo napsáno: Omlouvám se.
Mira podala dopis Mistrovi a ten ho rozbalil
Mistr: Drahý Faity Taile. Děkuji za všechno, co jste pro mě udělali. I když si na vás nepamatuju, mám vás moc ráda a jsem vám vděčná za to, jak jste se o mě staraly. Nikdy na to nezapomenu. Na Elzyny vlasy. Na Grayovu oblibu ve svlékání, na Wendy a Chrle a jejich uklidňující auru. Na Levy, milující knížky. Na Gajeela a jeho šibalský úsměv... A na Natsua, že u mě vždycky byl. Že si o mě dělal starosti. A že mě neopustil. Děkuju ti. Zbohem, všichni. Snad se ještě někdy potkáme. V budoucnosti.
Když skončil, sesunula se celá Lucyina skupina na zem celá v pláči a naříkání vyvolávající Lucyino jméno. Natsu vytrhl dopis s Mistrových rukou a četl to jednou, dvakrát, třikrát... jako by doufal, že na něm budou i skrytá slova. Na jeho rameni spočinula ruka.
Elza: To stačí Natsu. Nic tam není.
Natsu zmuchlal papír a strčil ho do kapsy.
Natsu: Si děláš ze mě srandu, Lucy! Takhle se rozloučit. To nejsi ty.
Pozvedl hlavu a utřel si slzy ze tváře. Naštvaný výraz mu zaplnil celé tělo.
Natsu: Takhle tě nenechám. Nenechám tě samotnou! Jen počkej!
Vyšel pryč z cechu, se svojí skupinou. Byly všichni rozhodnutí, jí najít za každou cenu. Ať to stojí cotu stojí.

Po dvou měsících:
Lucy se od té doby neukázala. Nikde o ní nikdo neslyšel. Nikdo jí nikde neviděl. Jako by doopravdy zmizela a zbyl po ní jen její dům a zmuchlaný dopis. Natsu a ostatní po ní pořád pátraly. Celé dny,týdny a celé dva měsíce. Natsu se vracel jen, když potřeboval buť zásoby, nebo misi,po které by mihl jít hned zase hledat.

V cechu:
Mira: Vítej zpátky, Natsu. Dneska zase nic?
Natsu si ztěžka sedl k baru.
Natsu: Ne. Stejně jako vždycky. Není po ní ani vidu, ani slechu. Po cestě jsem ale slyšel různé zvěsti.
Mira: Ke mě se sem taky něco doneslo. Zvláštní, že? Jeden člověk porazí celý spolek lupičů.
Natsu: Jo, myslíš, že by to mohla být ona?
Usrkl si vody.
Mira: Natsu. Ten týden, který měla ještě žít už je dávno pryč. Je dost nepravděpodobné, že by to mohla být ona. Měli by jste už všichni přestat. Nechat všechno minulosti a posunout se dál.
Natsu prudce vstal.
Natsu: I když by už nežila, budu jí pořád hledat. Najdu jí, i kdyby mi to mělo zabrat celý můj život. Odcházím.

Někde v lese:
Natsu naštvaně mlátil do stromu. Klouby mu krvácely. Listy ze stromu padaly dolů jako sníh. Užíral se. Chtěl jí zase sevřít v náručí. Cítit její vůni. Zachraňovat jí z nesnází. Chtěl vidět její úsměv.
Ze snění nad jejím obličejem, ho vytrhlo lámání větviček za ním a nůž na krku.
Natsu: Co to-?
Žena: Nehýbej se! Co tu chceš?
Hlas byl hrubý, ale přitom povědomí. Stejně tak i vůně. Jediné, co ho na sto procent ujistilo, byla značka cechu na pravé ruce.
Natsu: Lu... Lucy?
Dýka z jeho krku zmizela. Otočil se. Za ním stála postava, která si sundavala kápy z hlavy. Byla to ona. Ta, kterou dva měsíce hledal. Ta, která mu tak moc chyběla. Lucy. Jenže, byla v něčem jiná. Nemohl přijít na to, co ta její aura znázorňuje.
Lucy: Na-tsu?
Zavrtěla hlavou a začala utíkat do hlubin lesa.



POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Snad se Vám pokračování líbilo. Dalo mi docela zabrat... přemýšlela jsem, nad miliony možnostmi, jak by se to mohlo dál odvíjet. Snad jsem vybrala dobře. Možná se budete ptát, proč se Lucy nevrátila. Proč utekla


Akatsuki no Yona 3.kapitola

26. dubna 2015 v 15:09 | Karin |  Překlady
Mám tu pro Vás další díl Akatsuki no Yona. Tentokrát si zavzpomínáme na Hakovu a Yoninu minulost a to, jak se Hak stal Yoniným strážcem. Docela zajímavé. Ten jeho postoj ...
Jo a mám pro Vás překvapení. Nedávno se mi ozval na fb stránce návštěvník mého blogu s nabídkou, jstli nechci pomoct s designem překladů (jak sami vidíte, dost to potřebuji) souhlasila jsem a vůbec toho nelituji. Je doopravdy dobrý. Nepoznala bych, že se tam něco předělávalo. Příště Vás s ním seznámím.
Děkuji a případné otázky mi napište. Ráda odpovím ;3
Karin Mugiwara

ONLINE