Březen 2015

4.část - Nedorozumění (NaLu)

26. března 2015 v 21:14 | Karin |  nalu-povídky
Ahojky, všichni. Neuvěříte, jaký jsem trdlo. Už jsem měla povídku napsanou (dokonce 2x) a pokaždé jsem si jí zapomněla uložit a smazala jsem jí. Div jsem nehodila počítačem o zem :) . Mno, nakonec ji tady máte a omlouvám se za čekání :3 Tohle buje takové lehčí kafíčko před tím, co se chystám udělat s dějem :P .




Všcihni z cechu, seděli potichu a nehnutě na zemi, před Porlyusiččím domem. Jediný Natsu pořád chodil sem a tam. Štvalo ho, že nemůže nic udělat. Vyčítal si každou sekundu, kterou se pozdil v onen večer, kdy byla jeho Lucy unesená.
Po dvou hodinách se otevřely dveře a v nich stála Porlyushica s rukama od krve. Natsu hned zpozorněl.
Porlyushica: Snažila jsem se, jak nejvíc do šlo. Zvládla jsem zastavit vnitřní krvácení, ale ...
Natsu si prorazil cestu do jejího domu, kde ležela Lucy v postelI, pod zakrváceným polštářem a dekou. Klekl si k ní a chytl jí opatrně za ruku.
Natsu: Lucy ... Lucy ...
Lucy pomalu otevřela oči a ve tváři měla bolestiví vÝraz. Rozhlížela se okolo sebe. Zdálo se, že si neuvědomovala, co se vlastně stalo. Když zaostřila zrak na Natsua, usmála se.
Lucy: Kdo jsi?
Natsu ztuhl. Koukal na Lucy, která ze strachem v očích pozorovala jeho obličej.
Natsu: Lucy? Nedělej teď vtípky -
Lucy: Kdo jsi? Nikdy v životě jsem tě neviděla!"
Rozhostilo se ticho, které protrhla Porlyushica.
Porlyushica: Vypadá to, že ztratila část své paměti. Konkrétně všechno do té doby, co tě poznala, chlapče. Nejspíš to udělal ten jet ...
Natsu chvíli jen tak stál a koukal do země. Nevěděl co říct, dělat, reagovat.
Porlyushica: Bude lepší, když jí odsud už vezmete. Chci svůj klid. Vezmi jí a jděte.
Natsu uchopil nechápavou Lucy do náruče. Trochu se vzpírala. Mlátila pěstmi do Natsuova hrudníku,doku d se v její tváři neobjevila bolest z jejich zranění.
Když Porlyushica řekla všem verdikt Lucyiny diagnózi, všichni šli za Natsuem a Lucy zpátky do cechu. Nikdo nevydal ani hlásku. Ve městě jim všem udělali místo, i když nevěděli, co se děje.
Lucy: Kam mě to vedete? Podle značky na tvém rameni soudím, že jste z Fairy Tail.
Levy k ní přispěchala. Měla slzy na krajíčku, když chtila Lucy za ruku a ukázala jí ji.
Levy: Ty jsi ale taky členem Fairy Tail, Lucy. Pamatuješ si na mě? Jsem Levy Height ...
Lucy: Promiň. Nevzpomínám si.
Luvy zkameněla a nechala Natsua pokračovat dák ke dvěřím cechu. Připomýnalo to smuteční pochot na pohřbech.
Když dorazili do cechu, nechali Lucy v jednou z pokojů v prvním patře. Dale se ale mezitím konala krizová schůze cechu.
Mistr: Musíme teď být na nejvýš opatrní. EVOL může jít znova po Lucy nebo po někom jiném z nás. Navrhuji, abychom zůstali ve dvojicích, dokud toto neustane.
Natsu: Ale co Lucy?! EVOL je blízko. Stačí ho najít, nakopat mu prdel a vymlátit z něj ten protijet! Timhle tempem zbívají jen-
Mist: Ticho, Natsu! Vím to. Už zbývá jen šest dní. Osobně se ho vydám hledat, ale nechci, aby dalšímu z mých dětí ublížil.
Okolo něj panovala smrtící atmosféra, kteoru pocítili všichni v místnosti.
Natu sykl a vydal se k Lucy do pokoje. Otevřel dveře. Lucy se koukala z postele na otevřené okno. Už se stmívalo.
Lucy: Ah, to jsi ty etho ... Jak že se jmenuješ?
Natsu přistoupil k ní blíž, klekl si a založil hlavu do jejího klína. Lucy drobet nadskočila překvapením, ale nechala ho být.
Lucy: Podle toho, jak se chováte a znaku na mojí ruce, jsem doopravdy členka tvého cechu, ale nevím proč si nic nepamatuji.
Natsu: Jsem Natsu Dragneel. Jsem tvůj parťák. To já jsem tě přivedl z přístavu sem k nám do cechu. Prožili jsme spolu spousty dobrodružství a během nich ... Jsi sse několikrát dostala do problému, ale vždycky si zachovávala chladnou hlavu a nevzdávala se, dokonce ani teď ...
Lucy začali téct slzy po tváři. Začala jsi je utírat.
Lucy: Co to? Proč brečím? Vím, že jsem zapomněla na něco důležitého ... Natsu-san
Natsu se usmál
Natsu: Snatí jen Natsu, od tebe mi přijde divné a vůbec se k tobě nehodí ta slušnost. Vždycky si mě sekýrovala.
Lucy se začervenala.
Lucy: T- tak dobře, Na- Natsu. Jsem Lucy Heartfilia, ale to už asi víš.
Usmáli se na sebe, i když Natsu si připadal zdrceně. Celou noc si povídali. Natsu jí líči, kde všude s ním byla a co za dobrodružství, náhody a směšné zážitky zažili.
Natsu: Nakonec jsme zvítězili a jako vždycky ypukla u nás oslava na počest vítězů.
Lucy: Hahahahaha, nemůžu uvěřit, že jsem udělala tolik neuvěřitelných věcí. Ale jedno mi vrtá hlavou ... Vypadá to, že se do nebezpečí dostávám vždycky já a přidělávám vám jen zbytečné problémy a starosti navíc. Neměli jste někdy chuť mě z cechu a z party vyhodit?
Natsu: Jsme rodina a my rodinu neopouštíme. To si zapamatuj!
Kývla a zasmála se
Lucy: Jsem unavená, nevadilo by, kdybych se na chvíli vyspala, Natsu?
Natsu: Ne, jen odpočívej. Promiň, že jsem tě nenechal usnout.
Lucy: To je v pořádku. Dobrou.

Mezitím, co Lucy spala, Natsu pořád zůstával u její postele a koukal na její spící sladkou tvář. Z pozorování ho vytrhl zaskřípání vchocových dveří.
Elza: Jak je jí?
Natsu: Zroval usnula.
Přisedla si k němu. V Elzyně tváři byl vidět náznak smutku.
Elza: Přišla jsem tě vystřídat, Natsu. Měl by jsi se taky chvilku vyspat.
Natsu: Ne, zůstanu tady. Nejsem unavený
Elza si povzdychla. Nic ale nenamítala, protože ho znala až moc dobře na to, aby věděla, že ho nepřesvědčí.
Natsu: Na nic si nevzpomíná. Povídal jsem jí o našich dobrodružství celou noc, ale i tak ... žádná vzpomínka, nebo záblesk. Nic
Elza: Nemůžeš čekat, že si hned na všechno vzpomene, Natsu. Musíme být trpělivý.
Oba dva ale věděli, že už moc času nezbývalo. Už je šest dní do té doby, co Lucy jet zabije a zůstanou jen ty vzpomínky, které jí Natsu říkal večer.

Lucy spala dlouho. Ze spánku Lucy uronila občas pár slz, které ale Natsu rychle otřel, pokaždé s těmi samými slovy: Neplač, Lucy. Jsem tady.

Když se probrala, byla v pokoji sama. Začala zmatkovat. Rychle vstala a zamířila ke dveřím, které se najednou otevřely. Natsu vrazil do Lucy, ale stihl jí zachytit, aby nespadla.
Natsu: Co tady děláš? Měla by jsi být v posteli -
Najednou Lucy objala Natsua. Natsu jí chytl za ramena. Třásla se.
Lucy: Nenechávej mě samotnou, Natsu.
Natsu si povdyhl a pomohl jí do postele, kde po hvíli opět usnula, když jí Natsu přesvědčil, že u ní zůstane. Mezitím, co klečel u jejího lůžko, přemítal nad vším, co se za ty dva dny událo.
Pořád ho ale vrtalo hlavou, jak se dostal EVOL k Lucy do bytu. Proč si vybral zrovna jí, když mohl Natsua napadnout přímo. Předci říkal, že ho dlouho sledoval. Místo toho, se zachoval jako zbabělec a zatáhl za Natsuovu největší slabinu. Lucy.
Natsu: Zbabělec ...
Gajeel koukal z okna s Levy na zádech, která skočila do pokoje.
Natsu: Co to děláte, vy dva?
Řekl Natsu tiše, aby spící Růženku nevzbudil.
Gajeel: Mistr sem chce nikoho pustit, kromě tebe. Levy jí ale chtěla vidět, tak jsem pomohl.
Levy: Promiň, že obtěžujeme. Já jsem jen nedovázala nečinně sedět dole a čekat, až jí povolí návštěvi, nebo až vyjde z pokoje. Musela jsem jí vidět. Prosím pochop to.
Natsu: Dobře, dobře. Nic neřeknu, slibuju.
Gajeel se vyhoupl přes parapet a dopadl do místnosti. Oba dva měli stejné vírazy jako Elza. Plný starostí.
Levy: Lu-chan vypadá unaveně. Nemůžu uvěřit, že na všechno zapomněla. Slíbila mi, že mi dá přečíst svůj román, až bude hotový. Tolik jsem se na něj těšila. Natsu!
Natsu zpozorněl
Levy: Pomůžuti ho najít. EVOLA. Prosím, nakopej mu zadek i za mě. Nikdy mu nezapomenu, co jí udělal!
Na zem dopadali Levyiny slzy plné rozzuření smíšené se smutkem.
Nastu: Dobře, Levy. Slibuju a děkuju.

Najednou do místnosti vtrhl Mistr.
Mistr: Levy, Gajeele, co tu děláte?
Jeho naštvaný hlas zněl místností.
Gajeel: Sakra! Padáme!
Chytl Levy okolo pasu a utekl s ní oknem dřív, než Mistr stačil něco udělat.
Maist: Ach jo, nikdy bych přísahal, že jsou dětinčtější, než se na první pohled zdá.
Přisoupil k Lucy. Něžně jí pohladil po vlasech se starostí v obličeji. Všechny z cechu bral jako svoje děti. Bez ohledu na to, jakou měl minuost a to ho šlechtilo.
Mistr: Natsu, vím, co chystáš. Jen ti chci říct, že cech bude držet spolu. Jestli se rozhodneš odejít za EVOLEM, budeme tě následovat. Nikdy neodpustím tomu, co tohle udělal Lucy!
Natsu: Děkuju, staříku.
Mistr se otočil a chystal se za sebou zavřít, ale mezi dveřmi se zastavil.
Mistr: Jdu připravit cech na bitvu. Ty tu zatím počkej s Lucy.
Zavřel za sebou a pokojem se rozhostilo ticho.
Lucy všechno slyšela, ale dělala, jako že pořád spí. Nevěděla, co všichni říkají. Jako by jí unikalo něco podstatného. Chtělo se jí brečet, křičet, nadávat ... .

V tu dobu ale nikdo necěděl, co se stane za pár hodin večer. Ten večer, se všechno obrátilo vzhůru nohama, aniž by to někdo chtěl. Ta noc, drasticky změnila všechno, co se mělo odehrávat dál.


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ :3


ask.fm

13. března 2015 v 17:19 | Karin |  O mě
Ahojky Všichni,
rozhodla jsem se ještě k tomu facebooku založit i ASK.FM . Můžete se mě tam ptát přeba kdy vyjdou další překlady nebo klidně na něco z mého života. Po pravdě vám odpovím (tedy, pokud nepujde o moje pravé jméno a číslo mojí kreditky :3). Těším se na Vaše zajímavé otázky,
M. Karin.

MŮJ ASK




3.část - Nedorozumění (NaLu)

3. března 2015 v 21:10 | Karin |  nalu-povídky
Natsu jen tak stál u Lucy doma a koukal do podlahy. Za ním se opět objevil hologram Lucy.
EVOL: Tohle ti tu nechám na památku. Je to taková momentka. Užij si přemýšlení. Čekáme tu na tebe. I když spíš čeká víc ona, že Lucy?
Lucyin bolestivý výkřik najednou zazněl celým jejím domem. Natsuovi se vařila krev v žilách. Koukal se na zohavenou Lucy. Klekl si k ní.
Natsu: Lucy, vydrže ještě chvilku. Hned za tebou přijdu.
Začal přemýšlet o té hádance, kterou mu EVOL dal jako hádanku k jejich nalEzení.
"Kráska byla vězněna stvůrou, ... však padala dolů a zvíře jí chytilo ... . Byla vězněna stvůrou...
Pořád si to opakoval v hlavě dokola a dokola a hledal vodítko ve své hlavě k rozřešení hádanky. Koukal se při tom na Lucy.

Najednou si všiml, že Lucy má divný výraz v očích. Nebyl tam strach, bolest nebo něco podobného. Koukl se směrem, kterým se Lucy koukala. Mířil na krabici, která byla zavřená vedle stolu. Skoro by si jí nevšiml, protože byla mezi skříní a kosmetickým stolem s velkým zrcadlem. Vyndal krabici a otevřel ji. Byly v ní dopisy pro její mámu, které dřív našel spolu s Happym, Erzou a Grayem.
Natsu: Že by...?
Vysypal všechny dopisy a na dně krabice byl jeden, který se odlišoval od všech. Byl červený jako rubín. Natsu ho rychle otevřel. V obálce našel dopis. Když ho vytáhl, spadla t něho nějáká kresba od Reeduse. Zvedl jí. Byli na ní Natsu s Lucy po tom, co cech zachránili před cechem Phanthom Lord. Oba dva se smáli a bylo vidět, že si to užívají.
Rozložil dopis a začal číst:
"Mami, víš, jak jsem ti psala o Natsuovi? Dneska mě zase zachránil. Od té doby, co jsem ti napsala posledně, se toho hodně stalo... . Máme zničený cech, ale všichni se snaží ho dát zpátky do pořádku. Natsu mě podporuje a pomáhá mi víc, než je třeba, i když je sám zranění ještě z bitvy. Ještě jsem ti vlastně o něm nic pořádně nenapsala... . Víš, on je zvláštní. Nemyslím jen tím, že ho vyhovával drak, nebo že je drakobijec. Celá jeho existence je jako zázrak. Bez něj bych nevstoupila do cechu, bez něj by jsem byla stále lovena kvůli otci a bez něj, bych pořád cítila samotu. On, mě změnil. To, co k němu cítím, mě změnilo ..."
Natsu četl dál a dál. Byly tam samé podrobnosti o něm a o tom, co jsi Lucy myslela, že by se stalo, kdyby ji nevzal s sebou.
Když byl na konci, zarazil se.
Zahodil list, zvedl se a podíval se na Lucyin hologram, který stále koukal na místo, kde byla schovaná krabice s dopisy.
Natsu: Lucy..... Už tomu rozumím ... vím, jak mám jít.
Rozběhl se a vyskočil z okna. Běžel co nejrychleji mohl s pomocí plamenů, které za ním plály v jeho rukách.

Už tam stál... věž, ve které Phanthom Lord věznil Lucy... jejich "velitelství". Všechno dokonale sedělo dokonale. Stvůra byl vůdce Phanthom Lord, kráska byla Lucy a zvíře byl Natsu, který jí chytl, když padala střemhlav dolů z věže.

Když se vydrápal na samotný vrcholek kopce, na kterém věž stála, uviděl připoutanou Lucy ke věži a vedle ní stál on. Muž, který jí zajal ... EVOL.
Natsu celý vzplanul.
EVOL: Už bude svítat. Docela ti to trvalo, Salamandře nebo bych měl říkat Natsu Dragneele?
Rozešel se k Natsuovi, který se zaměřil na Lucy. Hrudník se jí zvedal. Oddychl si, že žije, ale ta její zranění vypadala vážně. Byla v bezvědomí, takže i když na ní volal, jak hlasitě chtěl, stejně mu neodpověděla. Jen tam tak vysela, připoutaná silnými kovovými pouty.
Natsu: Nech Lucy jít!
Vykřikl na něj a on se zastavil da metry před ním.
EVOL: A kdo mě přinutí? Ty? Pochybuji. Navíc, nejsem tu, abych s tebou bojoval. Chci ti dát dárek. Ukázal na Lucy.
Natsu nechápal co tím chce říct, jen mu chtěl nakopat zadek za to, že tohle udělal Lucy
EVOL: Dávám vám týden na to, aby jste se rozloučili. Lucy má totiž v sobě můj vlastnoručně vyrobený jet, který napadá její organizmus. Za týden by měla být už nahoře.
Ukázal do oblak. Natsu se naštval a vyrazil k EVOLOVI. Hned však jím proletěl
Natsu: Další hologram?
EVOL: Myslíš si, že přijdu na živo k tobě? Jsi hloupější než vypadáš. Pamatuj jen jeden týden...
Hologram zmizel a Natsu hned běžel osvobodit Lucy z jejích pout. Rychlím hmatem přetrhl okovy a vzal jí do náruče. Hned zamířil do cechu. Během toho, co utíkal z kopce, Lucy začla brečet ze spánku. Natsu si připadal bezmocný. Nic nevěděl o jedech, na tož, jak jí uzdravit.

Když přiběhl do cechu se zraněnou Lucy, ihned se všichni seběhli.
Mistr: Natsu, co se děje?
Natsu: Lucy ... ona ... je otrávená ...
Vykoktal ze sebe.
Mistr: Musíme jí hned odnést k Polyushko!
Ntasu přikývl a vydal se spolu s celým cechem do lesa k domu Polyushko. Natsu celou cestu zmatkoval a pořád se díval na Lucyin bolestný výraz v obličeji.

Polyusko se zarazila, když uviděla celý cech s Makarovem, jak nesou Lucy k ní.
Polyusko: To jste to s ní dělalI?! Vždyť se drží už jen silou vůle! Rychle! Natsu, pojď se mnou, vy tu čekejte. Nesnáším tak velké návštěvy!
Cech poslechl a Natsu s Lucy zmizeli za dveřmi jejího stromového domu.
Polyusko: Polož jí na postel.
Natsu opatrně položil Lucy na její postel a klesl na kolena před postelí.
Natsu: Všechno je to moje chyba! Kdyby jsem přišel tenkrát včas, nic z toho by se nastalo!
Polyusko: Teď není správná chvíle na výčitky, horká hlako! Rychle tapusť vodu do kýble a podej mi ho. Nevypadá to, že má zraněné orgány, ale co je tohle?...
Kouká na vpich po jehle na Lucyiným rameni.
Natsu: On říkal, že je to jet ... prý, že do týdne ...
Nechtěl to doříct. Polyusho pochopila.
Polyushko: Budu dělat, co můžu, ale nic nezaručuju.

PRO DNEŠEK OPĚT KONEC



Moje školní práce

3. března 2015 v 17:29 | Karin |  O mě
Ahojky, už jsem párkrát slíbila, že sem dám nějáké ty svoje práce ze školy. Jak už jsem sem psala, chodím na obor Modelářství a Návrhářství oděvů. Na našich výtvarných hodinách se proto zaměřujeme na materiál a různé tvary postav, kteeré nám sedí jako modelové před stajanama.

V prvních dnech, kdy jsem chodila na své první výtvarné předměty jsme kreslily stoličku (kreslily jsme jí tak dlouhho, že jsem si myslela, že jí za chvíli vyhodím z okna a nebo jí zapálí a budu křičet "konečně svobodááá"

Následně jsme na Figurální Kresbě začali pomalu studovat anatomii (nebylo to až tak těžké, jak jsem čekala, nebyla jsem na Zdrávnce, tak jsem se alespoň nemusela učit názvy svalů na spaměň)

A co dál? Samozřejmě co by bylo kreslení bez BIST... jedny z prvních byly děsné, ale postupně, čím to bylo těžší, mi to začínalo víc jít...

A konečně začalo vystižení oblečení, ze kterého se spousty holek z naší třídy mohlo scvoknout...

O NĚKOLIK STOLETÍ POZDĚJI...
Konečně jsme se pustili do postav....

Bylo zde mnoho hrozných kreslících úděsů, které Vám se radši nepřidám :3

PTÁTE SE A CO DÁL? SAMOZŘEJMĚ NASTALI PEČLIVÉ STUDIE, U KTERÝCH JSEM NĚKOLIKRÁT CHTĚLA KŘIČET (např. učitel mi řekl, že to oko má vypadat víc skleněný.... jak to mám sakra udělat?)




chtěla byh vám sem dát i moje návrhy oblečení, ale jelihoš by je mohl někdo okopírovat a přivlastnit si je, radši je nepřídám z důvodu, že je chci později zrealizovaz a jít s nimi do soutěží a na přehlídky, kterých se naše škola účastní...

Jinak jsem moje zkušenosti nazbírala většinou po domácku ( což znamená, že jsem samouk) na základní škole mě toho moc nenaučili, takže jsme téměř každý den procvičovala poje krelící schopnosti, abych se ze mě mohla stát "umělkyně" , která má právo pokračovat v tom, co má ráda už od malička.

Snad se Vám moje práce líbili, jestli chcete vědět, na jakou školu chodím, tak na INTEGROVANÁ STŘEDNÍ ŠKOLA ŽIVNOSTENSKÁ.

ARIGATO!


Akatsuki no Yona 2.kapitola

1. března 2015 v 16:05 | Karin |  Překlady
Ahoj MINA :3,
přináším Vám další díl Akatsuki no Yona. Smrt císaře Ila Yonu opravdu zasáhla, to musím potvrdit. Zkoušela jsem nový program na překlad mang, tak snad se Vám bude líbit.
Přeji příjemné čtení,
Karin M.

ONLINE