Únor 2015

2.část - Nedorozumění (NaLu)

24. února 2015 v 19:58 | Karin |  nalu-povídky
Natsu rychle přiletěl k Lucyinýmu domu, ze kterého slyšel výkřik.
Když vlétl s Happym oknem do jejího pokoje, zděsili se. Po místnosti byly poházené papíry, oblečení a dokonce i Lucyiny klíče, bez kterých, by nemohla používat svoji magii. Bylo očividné, že tu došlo k boji. Když chtěl zvednout klíče od hvězdných duchů, všiml si vzkazu pod nima. Zvedl ho.
"Konečně se můžeme seznámit, Salamandře. Říkej mi EVOL. Jak jsi si nejspíše všiml, tvoje drahá přítelkyně je v zajetí u mě. Je docela rostomilá, asi si s ní trochu pohraju. Jestli jí chceš spátky, uděláš to, co říkám. Jestli ne, moc dlouhý život mít nebude. Zítra večer, přijď opět sem. Přes den, tu být nesmíš, pokud budeš, víš co jí čeká. P.S. : Nikdomu o mě neříkej!
S pozdravem EVOL."
Natsu spálil list a naběhli mu žíly na čele. Byl rozzuřený.
Natsu: Happy, jdeme hledat Lucy.
Happy: Aye, Sir.
Natsu sice dobře rozuměl, ale nedokázal jen tak stát a čekat. Nemohli být daleko, když slyšel její křik ani ne před pěti minutami. Hledali celou noc. Prohledali celé město, však nikde necítil ani její pach. Jako by zmizela.
Happy: Natsu, už se rozednívá, vím sice, že musíme zachránit Lucy, ale slyšel jsi. Zítra večer nás zase kontaktuje, tak se pojďme trochu vyspat.
Natsu: Jo, máš pravdu.
I když nerad přiznal Happyho slova. Vrátili se k sobě domů a Happy za pár minut usnul. Natsu jen ležel a koukal do stropu.
Natsu: Lucy...
Litoval toho, že se k ní nevydal dřív, jak Happy chtěl. Obviňoval s z toho, že jí EVOL unesl. Štvalo ho to, že napsal, že si s ní pohraje, i když patří jemu. Vstal, nechal Happyho dál spát a vydal se se projít. Každé místo mu připomínalo Lucy. Každý smích procházející ženy ho přiváděla pomalu k šílenství, protože si myslel, že je to její smích. Nakonec se zastavil před duhovými sakurami. Vzpomněl si, jak byla Lucy nemocná a nemohla se dívat s ním a cechem na duhové zbarvení stromovích květů. Dotkl se kmene stromu a přiložil k němu čelo. Pomalu se sunul dolů, až skončil na zemi, opřený o strom. Tohle se mu nepodobalo. Obvykle by byl teď naštvaný víc, ale spíš pociťoval samotu a strach z toho, že se jí něco stane.
Pod stromem po chvíli usnul. Zdál se mu sen. Bloudil ve tmě a jeho plameny ztratily barvu. Byl sám v koutě a brečel. Najednou se však ozval známí hlas: Copak tu děláš tak sám, Natsu?
Ozářená osoba se ho jemně dotkla na tváři a celý prostor okolo něj se rozzářil jasným světlem.
Osoba působila hřejivě úsměv, na jejích rtech prozradil, kdo to je. Lucy v bílích šatech, která ho tahala za ruku k zelenému stromu, který se zjevil odnikud.
Lucy: Natsu, víš, co si mi jednou řekl?
Natsu zavrtěl hlavou. Lucy si povzdychla a sedla si na houpačku, která se spustila z koruny stromu.
Lucy: Ty jsi vážně sklerotik. Ten den, když jsi mě pozval do cechu, jsi řekl: Pojď se mnou.
Byl jsi tak energický a naplnil si mě nadějí. Každé další dobrodružství jsem si s tebou užívala. I když jsem při první misi nadávala, jaká je mi kosa.
Lucy slezla z houpačky a přikrčila se k Natsuovi, který seděl pod stromem a políbila ho na čelo.
Lucy: Pamatuj si. Jsem a budu ti vždy na blízku. Vím, že mě zachráníš.
Sen se rozplynul a Natsu se probral celý spocený. Rozhlédl se po parku. Už byla noc. Nejvyšší čas vyrazit. Byl energický. Navit novou nadějí ze snu se vydal k Lucyinýmu domu. Vylezl oknem do pokoje. Pokoj byl najednou uklizený a tvářil se, jako by se nic nestalo a jeho majitelka si jen někam odskočila a za chvíli se vrátí.
Natsu: Kde jsi EVOL? Jsem tady, jak jsi řekl!
Ozvalo se tleskání a postava se vynořila za rohem další místnosti.
EVOL: Vidím, že jsi ani nepřišel se svým kocourem, Salamandře.
Natsu: Hned vrať Lucy zpátky!
Vzplanuli mu pěsti a chystal se, že brzy zaútočí. Najednou se však pod jeho nohama objevil hologram Lucy spoutané, poškrábané a trpějící v křečích.
Natsu si klekl k hologramu.
EVOL: Tohle je přímí přenos. Jak vidíš, nemá moc výdrže, jak jsem čekal.
Ještě dýchala a koukala po okolí.
Lucy: Natsu...
Volala ho tichým nakřáplím hlasem.
Lucy: Nezapomeň...
Natsua to překvapilo. Měla pravdu ten sen. Nikdy by se nevzdala. Čeká na něj. Na to, až jí přijde zachránit.
Natsu se postavil a přikročil k muži.
EVOL: Jsem také jen hologram, takže si moc nepomůžeš, když mě praštíš. Natsu pozvedl hlavu k němu.
Natsu: Najdu si tě a nakopu ti ten tvůj zadek, že se nebudeš moct ani postavit.
EVOL: Už se na to těším, ale nějdřív bych ti měl dát další vodítko k jejímu nalezení. Poslouchej, dvakrát to pakovat nebudu: Kráska byla vězněna stvůrou, však padala dolů a zvíře jí chytilo. Kde bylo to místo, kde jí zvíře chytilo?
Hologram se rozplinul a Natsu zůstal v pokoji opět sám.
Natsu: Karáska byla vězněna stvůrou, však padala dolů a zvíře jí chytilo. Kde bylo místo, kde jí zvíře chytilo? Hádanka?


Pro dnešek vše. Snad se vám 2.část líbila :3.
M. Karin


1.část - Nedorozumění (NaLu)

8. února 2015 v 19:10 | Karin |  nalu-povídky
Bylo pozdě v noci a Natsu se vracel z cechu, spolu s Happym. Lucy s nima nebyla, protože jim řekla, že si musí zařídit něco na městských trhách.
Happy: Proč se tváříš tak smutně, Natsu?
Natsu: Netvářim! Jen jsem chtěl dneska zůstat u Lucy doma a vyprávět si vtipy.
Happy: Tak proč jí nepůjdeme na proti? To zařizování nemůže trvat předci celou noc. Počkáme na ní a potom spolu půjdeme k ní domů.
Natsu: Dobrý nápad Happy. Vyrážíme!
Happy s Natsuem se rozběhli směrem k trhům a těšili se, až budou u Lucy doma v teple.

Když už byly na trhách, začali Lucy hledat. Happy se díval ze vzduchu, ale bylo to mezi davy lidí k ničemu.
Natsu najednou ucítil Lucyin pach a vydal se za ním. Bylo to ale zvláštní. Pach ho zavedl až na samý okraj tržnice do restaurace s před zahrádkou. Když se Natsu podíval na před zahrádu, uviděl Lucy, jak sedí u stolu s neznámým mužem. Natsu se schoval za roh a pozoroval je. Lucy pořád ukazovala na papír, který ležel na stole a dívala se na neznámého. Po chvíli, kdy poslouchala mluvícího muže, se začala smát a přikyvovat na souhlas. Vypadalo to, že se baví a atmosféra připomínala rande.
Happy: Natsuuu! Nemuzeme jí najít a už je pozdě. Jsem unavený. Pojďme už domůů.
Natsu se naposledy ohlédl na smějící se Lucy. Nechtěl je rušit, protože to vypadalo, že se náramně baví.
Natsu: Dobře. Jdeme, Happy.
Happy: Aye, sir!
Celou cestu domů, Natsu nic neříkat. Happy si všiml, že se něco muselo stát, nebo že je smutný, kvůli tomu, že není u Lucy.
Když už Happy spal a Natsu ležel ve své houpací síti, pořád viděl v hlavě, jak se Lucy směje na někoho jiného, než na něj.
Natsu: Jestli sis někoho našla, měla jsi to alespoň říct.
Byl zvědaví, kdo ten muž byl. Byl v tom ale i jiný pocit, než zvídavost. Žárlil.

Další den v cechu:

Lucy seděla u baru a povídala si s Mirou a Elzou. Když ale viděli, že Natsu vstoupil do cechu, přestali se vybavovat. Natsu si toho všiml a připadalo mu to divné. Myslel si, že se baví o Lucyině včerejši schůzce. Připadal si Lucy podvedený, že on byl jediný, který to nevěděl. Přišel k baru a sedl si mezi holky, aby se dál nemohli vybavovat.
Natsu: Ahoj Elzo, Miro...
Chvíli se koukal na Lucy a po chvíli jí pozdravil taky. Lucy to připadalo divné, ale nechala to na pokoji. Myslela si, že se nejspíš špatně vyspal.
Natsu: O čem jste se bavili?
Všechny zpozorněli a pokukovali po sobě.
Elza: Holčičí věci. To nemá s tebou nic společného, Natsu.
Natsu: Fajn, jak myslíte.
Lucy: Natsu.
Poklepala mu na rameno a přiměla ho, aby se na ní otočil.
Natsu: Co je?
Lucy: Mohl by jsi dneska přijít večer ke mě? Chtěla bych si s tebou promluvit o tom, kdy vyrazíme na další misi.
První věc, kteár ho napadal, že mise je jenom záminka, aby mu mohla říct o svém novém vztahu s tím cizincem ze včerejška.
Natsu: Uvidím, jestli budu mít čas, přijdu. Jesli nebudu, tak nepřijdu.
V jeho hlase byl slyšet chlad a podráždění. Lucy se naštvala.
Lucy: Co to s tebou je?
Zakřičela Lucy na Natsua a celý cech spozorněl.
Natsu: Co by se mnou mělo bejt?
Lucy: Dneska jsi příjemný jako citrón. Ani jsi mě pořádně nepozdravil a už jsi po ránu naštvaný. Co mi tajíš?
Natsu: Já nejsem ten, co lže kamarádům do obličeje, Lucy!
Vyklouzlo mu to z pusy a ani nevěděl jak. Lucy se zarazila.
Lucy: O čem to mluvíš?
Natsu: Však ty víš, co!
Vstal ze židle a odešel z cechu.
Elza: Že by na to přišel?
Mira: Pochybuju, jeho hlava je dost zpomalená, když se jedná o tyhle věci.
Elza: Ta o čem to tedy žvanil?
Lucy se koukala, jak Natsu odchází z cechu. Nechápala, co to do Natsua vjelo. Byla z toho zmatená.

Den utekl rychle a Natsu pořád trucoval u sebe doma.
Happy: Lucy už na nás určitě čeká. Je tma, měli bychom jít, Natsu.
Natsu: No a co? Stejně nás k sobě zve jen pro to, aby nám řekla, že si něoho našla.
Happy: Co že?!!!
Natsu: Včera večer jsem viděl Lucy, jak je na rande s nějákým chlápkem. Dokonce se na toho napudrovanýho panáka smála.
Happy: Ty žááárlíííš!
Natsu: Nech toho, Happy!
Happy: Víš, co je vůbec dnesk a za den?
Natsu: Co by, pátek.
Happy se plácl přez čelo a začal kroutit hlavou.
Happy: Prostě zvedni ten svůj línej zadek a jdeme!
Natsu se však jen obrátil na bok a ignoroval ho. Happy se naštval. Chytl Natsu ze zadu za vestu a odletěl s ním směrem k Lucyině domě.
Natsu: Co to sakra děláš, Happy?
Křičel na něj a vrtěl se.
Happy: Zachraňuju ti ten tvůj zadek. Jestli nechceš, aby Lucy brečela, musíme k ní hned jít!
Natsu nevěděl, co má dělat. Byl ze všeho zmatený. Nechtěl, aby Lucy byla kvůli němu smutná, tak se nechal odnést Happym až k ní do domu. Z venku ale v pokoji byla tma. Natsu si myslel, že je to zvláštní. V tuhle dobu už měla být Lucy dávno doma a psát ten svůj přísně střeženej román. Najednou uslyšel Lucyin výkřik.
Natsu: Lucyyyyy! Happy, rychle!
Happy: Aye, sir!

_POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ :3_


Poděkování

4. února 2015 v 15:31 | Karin |  Ostatní
Ahoj všichni. Chtěla bych Vám poděkovat. Aniž by jste to věděli, jsem pokaždé šťastná, že někdo navštívil můj blog. Několikrát ste mi zvedli náladu. Když jsem viděla, kolik návštěv přišlo, když jsem přeložila svojí první mangu, dostalo mě to. Plakala jsem štěstím a smála se. V tu dobu, mi tento blog zvedl náladu opravdu na maximum. Našli se tu i tací, kteří se mi nebáli napsat svůj názor ať už negaticní nebo pozitivní. Každou negativní správou mě posouváte dál a stejně tak pozitivní. Omlouvám se, že je moje gramatika tak slabá, i když jsem v prvním ročníku na střední, ale, jestli by vám to nevadilo, chtěla bych pokračovat dál a zlepšovat se. Slíbila jsem tady i v reálném světě, spousty věcí, které jsem zatím nesplnila. Všeho opravdu lituji. Proto, už nebudu nic slibovat. Místo slibů, nastanou činny. Skoro celý můj život jsem prožila ve lži. Ale chci s tím skončit. Proto, ať už je to cokoliv, kdyby jste se potřebovali někomu vyspovídat nebo potřebovat nejrůznější rady, odpovím Vám na cokoliv. Chci tu být pro Vás. Tak, i když se bojíte nebo jste osamělí, stejně jako jsem byla já, tak si pamatujte jednu věc. Vždycky Vás ráda vyslechnu a nebudu Vás odsuzovat.

Děkuji Vám všem.
Mugiwara Karin.


2. část - přítomnost není minulost (NaLu)

4. února 2015 v 11:07 | Karin |  nalu-povídky
Vzhledem k tomu, že jsem nemocná, stihla jsem napsat další část povídky NaLu.
Snad se Vám bude líbit :3


Další den ráno:
Lucy vzbudil paprsek světla z otevřeného okna. Pomalu se posadila, zívla si a protáhla se. Když vztla z postele, hned při prvním kroku o něco zavadila a spadla.
Lucy: Auu, co to...
Podivala se k nohám a uviděla Natsua, jak si dál bez vyrušení spí. Lucy se vyhoupla na nohy. Nebylo pro ní neobvyklé, že Natsu u ní spí s Happym, ale jak se rozhlížela okolo, Happy nikde nebyl. Myslela si, že Happy šel někam s Charle. Koukla se na spícího Natsua a pousmála se.
Lucy: Ty se nikdy nezměníš.
Povzdychla si a šla ke skříni si vzít na dnešek oblečení. Modrá sukně a bílá košile u ní byly jasnou volbou. Položila věci na postel.
Vypadalo to, že Natsu bude ještě chvíli spát, tak se svlékla svoje růžové pižamo a začala si nandavat sukni.
Natsu pomalu otevřel oči. Před ním stála Lucy jen v sukni a spodním prádle. Začervenal se a otočil se na druhý bok, směrem od ní.
Natsu: Proč jsem tak nervózný? Vždyť jsem jí už takhle párkrát viděl. Že by na mě něco lezlo?
Pokrčil ramenama a zase se pokoušel usnout.
Když už byla Lucy převlečená, chtěla vzbudit Natsua a jít spolu s ním do cechu. Když se ale na něj podívala, jak je roztomilí, když spí, bylo jí líto ho vzbudit. Sedla si vedle něj a pohladila mu jeho růžové zacuchané vlasy.
Lucy: V noci se mi zdál podivný sen, byla jsem ve tmě a viděla mámu odcházet pryč. Snažila jsem se jí chytit, ale ona zmizela ve tmě. Když jsem tam byla sama a brečela schoulená v klubíčku, objevil ses tam ty a řekl: Lucy, já tě neopustím.
Docela zvláštní sen, co? Pořád mě jenom zachraňuješ a já se jen nechávám zatahovat do problémů. Přemýšlel jsi někdy, co by bylo, kdyby jsme se tenkrát u přístavu nepotkali? Zajímalo by mě, jestli by jsi měl míň problémů.
Najednou se Natsu vyhoupl do sedu a jemně políbil Lucy na rty.
Natsu: Kdyby jsem tě nepotkal tam, našel bych tě někde jinde a zase si tě přitáhl k sobě.
Lucy zčervenala a začala koktat.
Najednou se za okny ozval Happy.
Happy: Natsuuu!!! Ty jsi mě tam nechal celou noc čekat. Styď se.
Přiletí do pokoje a obejme Natsua a pozdraví Lucy.
Lucy: P- pujdu se jen umýt. Jděte do cechu napřed.
Happy: Aye, sir. Tak jdeme Natsu.
Natsu: Jo.
Po chvíli byly pryč a Lucy se sesypala na svojí postel.
Lucy: To bylo ne fér, Natsu.

V cechu:
Dneska je vjímečně všude klid. Gray je na misi spolu s Juvií a tak se Natsu nemá s kym prát. Sedí u stolu a kouká do prázdna
Mira: Copak se děje, Natsu?
Natsu: Asi jsem udělal něco, co jsem neměl.
Mira se ušklíbne a sedne si vedle Natsua.
Mira: Něco s Lucy, že jo?
Natsu: J- jo.
Ve tváři bylo vidět, že s červená a Miře došlo, že udělal první krok, ale že Lucy asi nevěřila svým očím. Když se Mira podívala ke dveřím cechu, uviděla Lucy, jak utíká.
Mira: Natsu, myslím, že se nemáš čeho bát.
Natsu: Co-
Lucy najednou políbila Natsua přede všemi v cechu a všichni koukali s neuvěřením a otevřenou pusou na neuvěřitelnou scéno.
Lucy: Tak, teď jsme si kvit.
Happy: Miluuuuuu je tě!
Ušklíbla se a Natsu byl rudý, jako rajče. Vstal, vzal Lucy do náručí a vystoupil s ní na pódium. Lucy se ho snažila odstrčit, ale marně.
Natsu: Hej, všichniii!
Zakřičel na celý cech.
Natsu: Lucy je od teď moje! Jestli na ní šáhnete, nebudu mít slitování!
Svoje slova zakončil polibkem, do kterého se Lucy přidala. V cechu vypukli oslavy nového páru.
Natsu: To, jak jsi říkala, že mi přiděláváš jen problémy, to není pravda. Minulost nech minulostí a žil přítomností. Tím se řídím já.
Lucy nevěřícně koukala na Natsua. Nakonec ho objala a dala mu sladkou pusu na tvář.
Lucy: Děkuju, Natsu. Opravdu Děkuju.
Všichni se v cechu radovali. Když nový pár sešel z pódia, přistoupila k nim Mira. Jen se uspokojivě usmívala a blahopřála Natsuovi a Lucy.
Slavilo se dlouho do noci. Happy se rozhodl, že dneska bude v cechu až do dalšího rána a vyprávět všem o tom, jak se dali do hromady, i když to všichni viděli. Mezi tím, Lucy s Natsuem odešli k ní domů.
Natsu opatrně položil Lucy na postel a lehl si k ní.
Natsu: Už jsi zapomněla na toho chlápka z trhů?
Lucy: Jakého chlápka? Nevím o čem mluvíš.
Natsu: Ta Mira, to mi udělala na schvál!
Lucy nechápala o co jde, ale byla za to ráda. Díky tomu, byli spolu.

_END_