1.Část

24. května 2014 v 9:59 | Karin

Je další nudný letní den.Sedím ve třídě a čtu si knížku,kterou jsem si včera večer koupila v knihkupectví.Miluju knížky.Každý spisovatel se na každé z nich musel hodně nadřít a to mě fascinuje.Miluji vůni jak nových tak i hodně starých osahaných knih.Najednou začne zvonit na hodinu.
,,Ach jo,a to to bylo zrovna nejnapínavější."
,,Už zase si četla Eri?" otočím se v lavici dozadu.
,,To víš André.Narozdíl od tebe,já miluji fantazy příběhy plné nadpřirozena."André je můj kamarád z dětství.Známe se už od školky a teď jsme spolu na stejné střední škole.
,,Já vím že to máš ráda.Už od malička jsi si četla a ve školce jsi měla vždycky nějákou obrázkovou knížku.To jako jediné se nezměnilo."Usměje se tím svým jedno-nejedno úsmvem a ukáže na dveře,do kterých zrovna vchází učitel na přírodopis.Opětovala jsem mu úsměv a otočila se směrem k tabuli.Probíráme teďka znova podrobně ptáky a motýli.Tuto látku mám nejraději.Závidím jim že umí létat.Občas bych si taky přála mít křídla a uletět někam hodně daleko od problémů,od minulosti a odpouat se od země.Být volná.

Už je hodinová přestávka a já,jako každý takový den,jdu na střechu školy.Sice jsou tam zamknuté dveře,ale já pokaždé prolezu otevřeným oknem.
,,Konečně si můžu zase číst."Vzdychnu a lehnu si na studený beton.Je to příjemné,vzlášť v tak horkých letních dnech jako je tendle.Když už je skoro po přestávce odložím knížku a koukám se na mraky,jak plujou po obloze.,,Kéžby se zastavil čas a já tu mohla číst.Nemusela bych se vrátit zpět do reality a zůstat tady.".Pomalu vstanu a blížím se k oknu,z kterého jsem prolezla.Ale najednou jsem uviděla nějákého kluka,jak stojí na střeše kůlny,která byla hned vedle dveří.
,,Tady nemáš co dělat!" zavolam na něj. On se na mě podívá.
,,To platí i o tobě,ne ?" Tochu se začervenám,ale nakonec přikývnu na souhlas.Kluk seskočí ze střechy kůlny a zamíří ke mě.Prohlíží si mě těma krásnýma modrýma očima.Nikdy jsem ho na tédle škole zatím neviděla.Byl vysoký,měl hnědé vlasy,výrazné modré oči a lízátko v puse.Vypadal jako typycký populární a nafoukaný kluk.
,,Nepřijdeš pozdě na hodinu?" zeptá se mě sametovým hlasem.
Podívám se na hodinky na mém zápěstí.Za tři minuty mi začíná hodina.
,,Sakra,přijdu pozdě."Vyběhnu k oknu a prolezu jím,aniž bych si ho ještě jednou prohlídla.
Když jsem doběhla do třídy,všichni už byli na svých místech,ale učitel zatím nedorazil.Sedla jsem si na svoje místo u okna a vydechla jsem úlevou.Najednou si ale uvědomím,že nemám svoji knížku.Zapoměla jsem si jí na střeše kvůli tomu klukovi.Už je pozdě se vracet,učitelka na matematiku vešla do dveří,ale místo toho aby za sebou zavřela nechala je otevřené a za ní se objevil on.
,,Takže třído,ráda bych vás seznámila s novým studentem naší školy.Jmenuje se Patrik Servič a od této chvíle s vámi bude chodit do třídy."Učitelka mu kývne na znamení aby se posadil.Rozhlédl se po volném místě.Jeho oči se však zastavili na mě.Najednou jsem si všimla,že předemnou je volná lavice.Ihned zamířil smělem k ní a ke mě.Sednul si,ale na mě se neotočil.
Koutkem oka jsem zahlédla moji knížku v jeho tažce.Trochu jsem se naštvala.To kvůli němu jsem jí tam nechala,alespoň že ji tam nenechal ležet,protože to vypadá,že bude pršet.Po hodinové přednážce konečně zazvonilo na konec hodiny. Patrik se otočil ke mě a vyndal knížku z baťohu.
,,Todle jsi nejspíš stratila." S úsměvem mi ji podal.
,,Děkuju."Podívám se na obal knížky a prohmatám jí.Zdá se v pořádku.
,,Co tady-"Nedořkla jsem to,protože mě zarazilo,jak se na mě dívá.
,,Máš moc krásné fialové oči."Řekne mi se zaujetím.Trochu zpanikařím,odvrátím se a promínek hnědých vlasů jsi dam za ucho.Cítila jsem se šťastná,že mě někdo pochválil za moje oči.Všem moje oči připadali vždy děsivé(včetně mě),takže mě zaskočila jeho pochvala.
,,Co máme jako další hodinu?" Změnil sice téma,ale pořád se na mě dívá stejně zkoumavě.
,,Myslím že kaligrafii."Podívám se na něj koutkem oka a zaujatě si prohlížím jeho krásný obličej.
,,Zavedeš mě tam?Ještě to tu tak dobře neznám." Zdvihne ruku na zátylek a hladí si ho.Nevím proč,ale připomíná mi hrdinu nějákého fantasy románu,které čtu tak ráda.I jeho vzhled na to přesně seděl.
,,Dobře.Pojď za mnou." Jdeme po chodbě vedle sebe.Jeho svaly se mu rýsují pod tryčkem.Zajímá mě proč se zeptal mě a né nějáké kráslé spolužačky jako je Leona Klipotová.Nevím co si ona o sobě myslí,ale vím že každý týden ji vidím s jiným klukem,jak se líbají za školou u tramvajové zastávky.
,,Slyšel jsi co jsem si říkala na střeše?" zaptám se ho,aniž bych se podívala na jeho obličej a místo toho se dívám před sebe.
,,Ne,neslyšel.Přišel jsem chvíli po tobě,ale ty jsi byla moc zabraná do té své knížky,než aby jsi si mě všimla."Ulevilo se mi že mě neslyšel.Alespoň mu nic nemusím vysvětlovat.
,,Chodíš na střechu často?"Obrátí se na mě a nezpouští mě z očí dokud neodpovím.
,,Jo,chodím tam skoro pořád.Občas se ke mě připojí i Andrém,ale moc se mu tam chodit nechce. Říká prý,že je to nahoře nuda.Radši si povídá s kamarády ve třídě a snaží se balit holky z nižších ročníků."Trochu se uchechtnu,protože ho ty holky vždycky ignorují a dělají že ho nevidí.
,,Asi neumí ocenit to ticho a klid.Podle mě to tam není nudné a ani ty nejsi nudná."Už zase se na mě usměje.Už zase mě vyvedl z míry.Lichotí mi,že si nemyslí,že nejsem nudná.Něco mi na něm připadá povědomé,ale je to asi jenom moje vsugerace.
,,Děkuju.Ale já vím že jsem nudná.Jsem knihomolka a většinu času strávím v knihovně nad knížkou,než abych šla ven s kamarády.Teda kdybych měla nějáké kamarády,mám jenom Andrého."
Proč se mu vlastně svěruju?Neznáme se,ale on vypadá že ho zajímá co povídám.Připadá mi,že ho znam celý žiovtTo je neobvyklé.Nejspíš si ale ze mě chce udělat legraci,jako každý ve třídě.Už vidím naší třídu.
,,Tady máme další hodinu,snad už trefíš."Otočím se na malém podpatku a jdu pryč.On mě ale chytne za zápěstí.Rozvlní se mi moje bílé šaty z modrým vzorem.
,,Ty snad nejdeš?" V očích mu hrajou různé odstíny modré.Jeho stisk mě trochu bolí,tak se mu zkusím vysmýknout,ale marně.
,,Já tam jít nemusím.Měla jsem samé jedničky a dávala jsem pozor na každé hodině,tak mi učitelka řekla,že můžu studovat sama."Pustil mi zápěstí a já jsem vyrazila zpádky na střechu.
,,Budeš potom na střeše?" zavolá za mnou naléhavím hlasem.
,,Samozřejmě,je to moje útočiště."Ani se při odpovědi nezastavím,jenom mu zamávám a po chvíli zahnu ke schodům.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama